Tříkrálový večer se spojoval s věštěním tajemné budoucnosti ze svíček pouštěných v ořechových skořápkách po vodě, který dal vigílii název Svátek světel nebo „svatvečer svíček“. Pouštění svíček je obyčejem dávným, protože neznámý kazatel již v XV. století proti této pověře horlil: „A pomněte dnes varovati se čáruov, kouzluov, svieček nespouštějte a jiných pověr. Na pohany to slušie, ne na křesťany věrné…“
Na vodu se pouštěly svíčky neboli světýlka. Děvčata si nechala od Štědrého večera skořápky z vlašských ořechů a do nich nalepila zbytek svíčky, která hořela o Štědrém večeru. Takové skořápky si děvče připraví dvě. Jedna značí jí a druhá jejího milého. Obě dá opatrně do mísy naplněné vodou a bedlivě pozoruje, zda se skořápky přibližují či vzdalují. Když se přibližují, je to pro děvče dobrým znamením, protože se za milého provdá. V jiném kraji pak zvyk pokračoval: Na škrabačku daly kousek olova a rozehřály nad ohněm. Pak si mísu s vodou daly na hlavu, jednou rukou ji držely a druhou roztavené olovo lily do vody. Z těch rozmanitých kousků slitého olova poznávaly např. kolíbku, věnec, dítě a j., a z toho soudily budoucnost. (Český lid 1910)
