Od dnešního dne se již hovořilo o jaru a v lidové meteorologii mělo přívlastek izidorské (cca od 15.5. do 20.5.), které bývá ovlivněno vůbec nejvýraznější "předmedardovskou" vlnou deštivého počasí - tzv. žofínskými dešti. O tento lidový název se zasloužila především početná skupina pranostik ke svátku svaté Žofie. Isidorské období ve staročeském dělení roku patřilo již do tzv. podletí. To také vystihuje první podletní pranostika: "Svatý Jan z Nepomuku (16. 5.), natahuje k létu ruku“, který se stal jarním svatým a převzal patronát nad májovým deštěm a povodněmi. Před tímto svátkem není prý radno se koupat, protože lze snadno dostat prašivinu. Tento den, ale může být také chladný až mrazivý. Lidové označení svátku i světce „zmrzlej Jan“ vychází z pranostik, v níž se poukazuje na květnové mrazy: „Na svatého Nepomuka omrzne ti ruka“ nebo „Co do Jana Nepomuckého vyroste, to po něm zmrzne.“
Kronikáři upozornili na zajímavou spojitost se suchým počasím a úmrtím sv. Jana Nepomuckého. Léto roku 1393 bylo prý opravdu velmi suché, ve starých rukopisech českých čteme, že "V Praze bředli přes řeku lidi a byla voda zelená všechna jako tráva". Autor takzvané Kroniky lipské uvedl, že v létě roku 1393 "V Podskalí lidé kladli krátké prkno a přecházeli nohou suchou řeku." A už tehdy vznikaly různé pověrečné příběhy, které jsou spojené s jeho zákeřnou smrtí. Zpočátku však byly poznamenané obavami z hněvu a pomsty nevypočitatelného krále Václava IV.
