Příchod astronomického podzimu v září je v pranostikách téměř opomíjen. Ani Václav (28.9.) ještě není nikterak pociťován jako výrazně podzimní den, protože jde o patrona babího léta. Vlastním slavnostním dnem podzimu je až období kolem dnešního svatého Havla, tedy skoro o měsíc později. Příčina takového odkládání příchodu podzimu byla pochopitelná. Hlavní dobou sklizně je sice léto, do něhož spadají žně, jimi však sklizeň nekončí, poněvadž chmel a víno dozrává později. Samozřejmě i brambory a cukrovka tento aspekt ještě zdůraznily. (Jan Munzar)
V tuto dobu také končí období relativně stálého počasí babího léta, dochází k oživování cyklonální činnosti, s níž jsou spojeny častější povětrnostní změny a přichází celkově méně příznivé podzimní počasí. To vše je řečeno v pranostice: "Svatý Havel - devět časů za den." (Zd. Vašků)
Proto býval den sv. Havla (16.10.) pro naše předky velmi důležitý, jak tomu nasvědčují pranostiky, přísloví a pořekadla, která se k tomuto dni vztahují. Svatý Havel tvořil rozhraní mezi pracemi venkovskými a domácími. Proto staročeští hospodáři, rolníci, sadaři, vinaři pilně dbali, aby všechny venkovské práce měli do sv. Havla skončeny: „Zelí, brambory, odnačku kopej řepu, kapusty, kedlubny, mrkev schovej v sklepu“. V říjnu se také sklízela veškerá zelenina, neboť „sv. Havel i do zelí zajel“. Dříve pěstovali hospodáři každý pro svoji potřebu zeleninu a zelí mnohem více než nyní. Září bylo sice hlavním měsícem pro sklizeň ovocných plodů, ale nejpozději do svatého Havla mělo být vše sklizeno. „Na sv. Havla má býti všecko ovoce v komoře.“ Odměnou za zdárné ukončení polních prací jim pak bylo svatohavelské posvícení, které bylo požitkářskou oslavou, při které se sešly rodiny a hodovalo se i několik dnů.
Co nám přináší svatý Havel:
(dle selského kalendáře z roku 1867)
Svatý Havel chváliti se velí,
přináší nám řepu, k tomu zelí,
sedláci ji obřezují, strouhají.
Když potom na přástvách sedí,
kotvice neb kolník jedí.
V tomto termínu se platily různé hospodářské dávky a místy končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými "dvořany" obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina.
Touto dobou končíval i veselý pasácký život. Dobytek se pásával od jara do zimy, zprvu na úhorech, po žních na strniskách a po druhé senoseči (otavě) i na lukách, někde do sv. Václava, jinde do sv. Havla, místy i déle. Někde měli za to, že na den sv. Havla nemá se již dobytek na pastvu více vyhánět, aspoň pranostika tak velí: „O svatém Havle nechej krávy v chlévě“. Často i sv. Havel pastvě zabránil: „Havel, přinese-li mrazy, pastvu kravám jistě zkazí.“ Jinde však říkali: „Sv. Havel velí: můžeš pást i ve farářově zelí“ to znamená všude.
Hospodáři také dbali, aby do sv. Havla bylo zaseto: „V říjnu je Havla, nesej moc více, sic z užitku nekoupíš střevíce“ Pokud by seli po sv. Havlu anebo v den jeho svátku, věřili, že seté žito se nezdaří. České přísloví zrazujíc sít na den sv. Havla a po něm se táže:„Havlovo žito, Urbanův oves, co z toho bude, potom mně pověz.“ A jiné odpovídá: „Pro Havlovo žito netřeba stavěti stodol.“
Rovněž vinaři se snažili mít sklizeno do sv. Havla. Podle verše z roku 1488 se říkalo: „září hrozny obírá“, avšak verš z r. 1614 dává počátek vinných žní k prvnímu říjnu: „Remigius hrozny sbírá a Viktorin presem svírá“. Vinaři si přávali, aby na sv. Michala (29. 9.) bylo hezky, neboť „je-li hezky na sv. Michala, je dobré víno“. A víno nebylo již tak dobré, pokud bylo na sv. Michala ošklivo a na sv. Havla hezky, odtud se říkalo: „Michalské víno – panské víno, Havelské víno – selské víno“.
Pranostiky:
- Před svatým Havlem musí být všechno semeno ze země vybráno, ve sklepě uschováno, přes zimu tam ponecháno a dříve, nežli kukačka zakuká, opět na čerstvé povětří vyneseno.
- Svatý Havel do zelí zajel.
- Když se do svatého Havla nesklidí zelí, je neuvařlivé.
- Svatý Havel česnek sázel.
- Okolo Havla a Lukáše (18.10.), posvícení je naše!
- Posvícení, posvícení, nad svatého Havla není!
- Na Havla a Lukáše, napekou se koláče.
- Ví již Petr a Pavel (29.6.), jaký bude Havel.
- Práce je bez konce a posvícení jen jednou do roka.
- Na svatého Havla kráva obyčejně v chlévě stává.
- Po svatém Havlu kráva ráda v stáji stává.
- Ó, svatý Havle, nechej krávy v chlévě!
- Na svatého Havla má být všechno ovoce v komoře.
- Na Havla svatého poslední jablko do pytle svého.
- Svatý Havel - hrozen shozen, svatý Judy - válí sudy.
- Nalévá-li Havel, bude horké léto.
- Pro Havlovo žito netřeba stavěti stodol.
- V havelském týdnu se již nemá vysévat žito.
- Opadává-li listí do polovice října, svatý Havel na poli zastaví práci a bude mokrá zima.
- Prší-li o svatém Havle, bude pršet i o Martině.
- Nepší-li na Havla, bude suché jaro.
- Suchý Havel oznamuje suché léto.
- Havel větrem foukává, Voršila tepla nedává.
- Havla den, když se v suchu chodí, ještě teplých dní k nám vodí.
- Sucho-li na svatého Havla, bude budoucí rok suchý.
- Svatý Havel - devět počasí za den.
- Svatý Havel stojí za to, jaké bude příští léto.
- Svatý Havel teplý, svatý Marcel bílý.
- Déšť na Havla, déšť na Vánoce.
- Jaký den Havel ukazuje, taková se zima objevuje.
zdroj: archiv Antonín ViK, www.catholica.cz, Jan Munzar - Medardova kápě
vyobrazení: obraz, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz