Pod tímhle něžným jménem se na mezích a suchých loukách schovává hvozdík kropenatý. Poznáte ho snadno: nízký trs úzkých lístků a zářivě růžové kvítky s tmavším, tečkovaným středem a zubatým okrajem. Říká se, že když Panna Maria stála pod křížem, padaly jí z očí slzy přímo na zem. A všude, kam dopadly, vyrostl drobný hvozdík. Jeho okvětní lístky jsou na okraji zubaté, jako by byly ještě vlhké od pláče. A uprostřed každého květu je tmavší kroužek – otisk slzy.
Proto mu naše babičky neřekly jinak než „slzičky Panny Marie“. V lidovém léčitelství se hvozdík používal při horečce, na srdce a „proti uhranutí“. Také se věřilo, že hojí nemocné oči. Nosil se v šátku pro štěstí, sázel se kolem chalup jako ochrana a na svatbách a svatebních obřadech slouží jako symboly lásky, věrnosti a čistoty. Dnes je stejně jako mnoho polních bylin na ústupu. Slzičkám se také říkalo: kartouzky, karafiáty polní, hvozdíky, boliočka nebo šlápoty Marie Panny.
A protože slzičky povstaly ze slz, staly se symbolem zármutku. Jak zpívá opuštěná dívka v jedné české lidové písni: „Vila věneček ze slziček a vplítala jetelíček.“ Podle lidové tradice děti vyhledávaly tento hezký kvítek na suchých stráních a mezích. Potíraly si jeho květem oči a říkaly přitom: „Panenky Marie slzičky, ať mě nebolí očičky.“ (1879) V květomluvě může kvítek znamenat: Oplakávám ztrátu milence svého.
Z knihy Babička:
Komtesa se uklonila, políbila kněžně ruku, kytku zastrčila za pás. „To jsou slzičky,“ pravila babička, pohlídnouc na kytku. „Slzičky?“ divily se dámy. „Ano, slze Panny Marie. Povídá se tak o tom kvítku. Když Pána Krista židé na Kalvárii vedli, Panna Maria ho následovala, ačkoliv jí srdce pukalo. Když viděla na cestě krvavé stopy ran Kristových, hořce zaplakala, a z těch slzí Matky Boží a krve Syna jejího vyrůstaly po cestě na Kalvárii prý takovéto kvítka,“ pravila babička. „Je to tedy kvítí bolesti a lásky,“ řekla kněžna. „Milenci netrhají jeden druhému slzičky, myslí, že by museli plakat,“ začala zase babička a podávala paní kněžně sklenici smetany, prosíc spolu poníženě, aby přijala za vděk. Paní kněžna babičce neodepřela. „Ty můj Bože,“ pokračovala babička v předešlé řeči, „ono je vždy proč plakat, i kdyby slzičky se netrhaly, při lásce bývá hoře i radost. Jestli jsou milenci šťastni, jiní lidé jim pelyňku přisypou.“
Pověra o kvítku:
V knize Kytice od Metuje z roku 1881 najdeme ještě jednu variantu pověsti o vzniku kvítka „slzy Panny Marie“. A ta je veselá a milá: „Kdysi si malý Ježíšek, jemuž svatá matka právě plenky prala, hrál na malém pahorku u domku sv. Josefa. Starostlivý pěstoun robil pro milého Ježíška malou postýlku. Za malou chvilku přišla i svatá matka na vršíček s plenkami a jala se je po návrší rozvěšovati, aby uschly. Tu pojednou zpozorovala, kterak božské děťátko, malý Ježíšek, od hry ustalo a na matku vroucně pohlíželo, ručkama radostně třepetajíc a smějíc se. Radostí nad tímto štěstím rodinným uronila svatá matka hojnost slzí. Ze slz pak, jež na zemi padly, vypučela tato něžná kvítka, jimiž Panna Maria malé Jezulátko podarovala. Od těch dob nazývají se tato kvítka slzičky čili „Panny Marie slzy.“
Hvozdík kropentaý, užití:
Povolená zdravotní tvrzení: V lidovém léčitelství se z hvozdíku kropenatého připravují aromatické čaje, které pomáhají při rýmě a mají tišící a nervy uklidňující účinek.
Příklady použití: Je používán při magických rituálech a praktikách pro celkovou ochranu (domova a lidí) před negativními energiemi a duchy jako například přechody do jiných světů a věštění budoucnosti. Je symbolem lásky a věrnosti a proto se používá i v rituálech zaměřených na posílení lásky a přitažlivosti mezi partnery, nebo přivolat a posílit věrnost. Dále se používá při bolestech hlavy a potížích s trávením nezpůsobenými jídlem apd. (kapky)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol.
