Jak „husí kvítko“ okouzlilo pohanské bohy i naše babičky.
Líbeznost sedmikrásek se dotkla i srdce Carla von Linné (1707-1778), velkého švédského botanika, který dal této rostlince vědecké jméno Bellis perennis (z latinského bellus = krásný a perennis = vytrvalý, jež je utvořeno z per = skrz a annus = rok). Vhodné označení, protože krása této květiny vydrží téměř po celý rok. Dokáže kvést v každém měsíci, dokonce i v zimě, když na zemi neleží sněhová pokrývka a když občas vysvitne slunce.
Společně s pampeliškou patří k nejoblíbenějším dětským květinám. Malá děvčátka z ní odnepaměti pletou věnečky do vlasů, zaplétají si ji do copánků nebo její květy „vaří“ ve svých hravých polévkách. Sedmikráska se proto stala pevnou součástí mnoha dětských říkanek. Spisovatel Jan Karafiát ve svých slavných Broučcích napsal, že když zemře brouček, vyroste na tom místě čistě bílá sedmikráska, a když zemře beruška (broučinka), rozkvete sedmikráska s narůžovělým okrajem. V moravské legendě o učiteli národů Janu Amosi Komenském, se vypráví, že když musel opustit vlast, vzal si s sebou trochu rodné hlíny, aby aspoň po smrti jeho hlava mohla spočinout na kousku české země. Hlínu dal do květináče a ten na okno. Po nějaké době v této prosté české hlíně sama od sebe vyrostla a rozkvetla právě chudobka.
V předkřesťanské době byla tato květina zasvěcena Velké Bohyni v její líbezné podobě Freyi nebo Ostary. Sedmikráska hrála zvláštní úlohu u Keltů, měla podporovat chuť k jídlu. V 15. století pak sedmikráska nahradila lilii a růži jako symbol Krista, protože byla méně exotická a celkově skromnější. Byla symbolem Krista jako dítěte, a to jí dodnes zůstalo. Je totiž symbolem dětí a dětské nevinnosti, ale také symbolizuje krásu, radost, oddanost, čistotu, skromnost, jednoduchost a nezdolnou vnitřní sílu. Pokaždé, když na ni někdo šlápne, se totiž neúnavně zvedá. Naši předci pro ni měli i praktické využití. Na pastvinách bývala vyhledávanou pochoutkou pro husí hejna, z čehož vznikl její půvabný lidový název „husí kvítko“. Tento drobný zázrak potkáte všude tam, kde se udržuje nízká tráva – na loukách, mezích i podél cest. Často však zdobí i naše zahrady, kde vytváří nádherné rozkvetlé koberce. Do zelených trávníků tak vnáší pestrost a barvy i v době, kdy ostatní bylinky ještě spí nebo už dávno odkvetly.
Přestože je tato květina docela nenápadná, má svou moc, lidé věřili, že nosí štěstí a věští lásku. Rostlina má největší sílu na svatého Jana (24.6.) mezi dvanáctou a třináctou hodinou, kdy je slunce nejvýš. A také první tři sedmikrásky, které na jaře nalezneme, máme sníst. Nesmíme je však odrhnout prsty, nýbrž musíme je ukousnout a bez rozžvýkání je okamžitě spolknout. Budou nás pak chránit před horečkou, bolestmi zubů a "zlými pohledy". Nebo také nebudeme po celý rok trpět žízní a což bylo kdysi pro poutníky a pocestné obzvlášť důležité, žádná cizí voda jim pak neuškodila. Svazeček sedmikrásek - 25 pro dospělé, 15 pro děti natrhaných před úsvitem a mlčky (bez zaklínadla) zavěšených kolem krku, pomáhal při "slzících očích." Místy nosily kolem krku zavěšené kořínky sedmikrásky, poskytovaly člověku důvěru, že bude mít štěstí a jasnou mysl. Rostlinka byla zmiňována už v nejstarších herbářích jako lék na jaterní potíže, kožní onemocnění a především při chronickém kataru sliznice horního dýchacího traktu.
Staré evropské pověry vyprávějí, že věneček ze sedmikrásek na hlavě dítěte spolehlivě zabrání lesním divoženkám, aby ho unesly a vyměnily za své. Zkrátka obyčejná sedmikráska zas tak obyčejná není, má natolik silné vyzařování, že byla pro naše předky posvátnou bylinou. Již křesťanská legenda vypráví, že něžné kvítky vyrostly tam, kde dopadly slzy Panny Marie, když byla Svatá rodina na útěku do Egypta. Další legenda nechává naopak tuto květinku vyrůstat ze slz Máři Magdaleny, které prolila z žalu nad svým hříšným životem. Jiná křesťanská legenda vypráví, že první chudobky vyrostly v trávě podél cest, aby ukazovali lidem kudy by se co nejdříve dostali do betlémského chléva.
U nás se jí lidově říká chudobka, název si nese pravděpodobně díky své schopnosti vyrůstat na místech, kde je chudá půda. Nebo podle pověry, že pokud je jaro teplé a sedmikráska kvete hojně, bude daný rok bídný a úroda chudá. Máme i legendu křesťanskou, tu najdete zde. Sedmikrásce se také říká "denní očko“, protože se na noc vždy zavře a květ se ohne k zemi. Pokud se nerozvine hned časně zrána, můžeme si být jisti, že přijde déšť. Říká se, že jakmile začnou sedmikrásky rašit, přichází jaro a svůj název nese díky tomu, že pak krásně kvete sedm měsíců. V Anglii se říká: „Když dokážeš jednou nohou šlápnout na sedm sedmikrásek, pak je tu jaro.“ Anglické pojmenování sedmikrásky (daisy) pochází ze slov „oko dne“ (day´s eye), protože se otvírá spolu s prvními slunečními paprsky a zavírá se za soumraku.
Sedmikráska spojená s láskou:
Ve středověku panoval zvyk, že dámy, které chtěly dát najevo, že jsou zamilovány, dovolily svému kavalírovi ozdobit si štít dvěma sedmikráskami na znamení, že jsou milováni a láska je nejlepším štítem. - Dodnes je sedmikráska věštební květinou pro zamilované, při otrhávání jednotlivých lístků se odříkává: „Má mě rád, nemámě rád, má mě rád…" - Ve starověké mytologii je báje o dryádě Bellindě, která prchala před svým nápadníkem bohem Vertumem, bohem čtvera ročních období. Prosila bohy, aby jí pomohli, a ti ji proměnili v chudobku. - Sedmikrásky v rukou mladé dívky jsou symbolem čisté a nevinné lásky. Tedy lásky duševní, nikoliv fyzické a sexuální. – V květomluvě sedmikráska obdarovanému sděluje, že ho má opravdu ráda, a to i přesto, že v jejich vztahu jsou nějaké překážky. Květomluva uvádí: „Přestože se nemůžeme sejít, mám tě stále upřímně rád.“ Nebo „Nikdy se nevzdám lásky k tobě.“ Sedmikráskou také můžeme polichotit: „Přirozený půvab je nejkrásnější.“ Někde se uvádí, že darovanou sedmikráskou říkáme: „Mnoho zdaru!“
Místy bylo zvykem otrhat okvětní lístky, vyhodit je do vzduchu a pokusit se je zachytit na hřbetech rukou. Kolik se jich na hřbetech jeho rukou udrží, tolik dětí bude tazatel mít. Také na Britských ostrovech jsou sedmikrásky považovány za spolehlivé orákulum. Když se zjeví sedmikráska na jaře či v létě ve snu, znamená to štěstí, když o ní naopak sníme na podzim či v zimě, zvěstuje to neštěstí.
Lidové názvy sedmikrásky:
Cikánka ☼ čacenka ☼ hladověnka ☼ husí kvítko ☼ chudobinka ☼ chudobka ☼ jiskérka ☼ sirotka ☼ stokrása ☼ šešetka ☼ babička ☼ chudá papnenka ☼ čačenka ☼ hladověnka ☼ kakuša ☼ kněžský límeček ☼ kuří očko ☼ matečník ☼ ruchtarečky ☼ sirotka ☼ zapomenutka ☼ oko boha Bulhara ☼ oko dne. (zdroj)
Užití v lékařství:
Někdo má sedmikrásky za všelék díky kombinaci léčivých slizů, tříslovin, hořčin, minerálních látek i vitamínu C. Skvěle působí při kašli, rýmě, posilují játra, a jsou tedy skvělé pro jarní detoxikaci. Sedmikrásky mají navíc močopudný účinek a pomáhají i při nadměrném zadržování vody a otocích.
Účinky sedmikrásky jsou velice jemné, a proto je vhodná pro děti. Podporuje vykašlávání, působí protizánětlivě a hojivě. Lidové léčitelství jí připisuje schopnost léčit kožní problémy, proto se přidává i do koupelí. Nejjednodušší použití? Nasypte kvítky sedmikrásky na chleba s pomazánkou, do polévky, anebo do salátu. (Bylinky pro všechny)
Bylinný farář Kunzle (1875-1945) věděl, že sedmikráskový anděl je velmi nakloněn dětem. Ve svém Velkém herbáři napsal: „Špetka sedmikrásky by se měla dětem přidávat do každé čajové směsi, má to v sobě, že dokáže pomoci na nohy dětem, které navzdory dobré výživě neprospívají.“
Využití v kuchyni:
Květy se užívají jako přízdoba do salátů a jako jarní zelenina. Dekorativní úbory (květy) najdou tedy uplatnění v divoké kuchyni jako ozdoba, pro výraznou hořkost se většinou pojídají jen v malém množství nebo naložené. Čerstvé růžice listů s poupátky upravujeme jako salát s cibulí, se šťovíkem, hodí se také do bramborových salátů, bylinkového másla, do polévek i omáček, nádivek, pomazánek, omelet apod. Poupátka se nakládají do octa jako sedmikráskové kapary.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, www.bylinkyprovsechny.cz
kniha - Léčivé a kouzelné bylinky - Wolf Dieter Storl
kniha - Bylinky pro ženy - Heide Fischer
