Řimbaba obecná kdysi byla nedílnou součástí venkovských zahrad. Naše babičky ji využívaly především na bolesti hlavy, snížení horečky, pro tlumení křečí nebo při menstruačních bolestech. Postupem času však tato bylinka upadla v zapomnění, ale nyní se pomalu, ale jistě, do zahrad vrací. A to jak díky svému roztomilému vzhledu, který připomíná heřmánek nebo kopretiny, tak i díky svým léčivým účinkům.
„Děvče, vem si rimbabu,“ říkala moje babička vždycky, když jsem byla bílá jako stěna a hlava mi třeštila před bouřkou. Nevěřila jsem jí. Vždyť to vypadá jako obyčejný plevel z meze. Utrhla tři lístky. „Rozžvýkej. Je to hořký jak život, ale pomůže.“ A pomohlo. Od té doby má řimbaba čestné místo u nás na zahradě. Mezi mátou a meduňkou.
Řimbaba se nosila v šátku proti uhranutí, dávala se do postýlky dětem proti nočním běsům a používala se i při léčení psotníku (křeče, záškuby nebo epileptické záchvaty, které se projevovaly zejména u malých dětí): „Při tradičním nakuřování se na žhavé uhlí položil devětsil (děsník), řimbaba, snopek kmínu a makovice – zásadně však „slepé“ makovice, ze kterých už vypadala semínka, nikoli ty plné („hlídavé“). Jakmile začal stoupat dým, vzala se dětská peřinka a oblečení a důkladně se v tomto kouři voňavých bylin nakouřily. Byliny se pak posbíraly a svařily se ve vodě spolu s mateřídouškou, lipovým květem a heřmánkem. Připravila se tak léčivá koupel, která měla zahnat psotník a uklidnit křeče.“ (Horácko, 1893) Na Bydžovsku měla matka jiný recept proti psotníku. Když dítě psotník „chytlo“, rozemnula v prstech květ i listy „chlebníčku.“ Vzniklou jemnou směsí pak dítěti natírala žíly na zápěstí a spáncích. Věřilo se, že silná vůně byliny zažene křeče.
Pověry o růstu řimbaby:
- Řimbaba nosila do domu štěstí. Podle lidové pověry vyroste ze zbytků štědrovečerní večeře. Děvče mělo po večeři posbírat kosti z ryb a jiné drobky, rozhodit je po zahradě nebo zahrabat do země. Z nich pak měla povstat řimbaba. Ale mělo to háček: Pokud dívka nebyla poctivá, řimbaba nikdy nevyrostla. Bylina tak sloužila i jako zkouška panenské čistoty.
- V Krkonoších smetou po večeři na štědrý den drobečky se stolu, vynesou je na půdu a házejí otvorem v lomenici na zahrádku; pak prý jim vyroste „chlebové koření“ (řimbaba).
- Místy sebere hospodář skořápky z ořechů, slupky a jadérka z jablek nebo hrušek, vyjde po večeři na štědrý večer do zahrady a rozhazuje zbytky se slovy: „Seju, seju jaderníčka, vyroste nám řimbabička, vyhojí se jí kravička.“ (1895, Bydžovsko.)
- Jinde zase věřili, že řimbaba vyroste z ořechových skořápek. Na Štědrý večer, když se rozlouskly ořechy, nesměly se skořápky vyhodit. Zavázaly se do plátěného uzlíčku a uložily do hrnku. Tam čekaly do rána na svatého Štěpána. Pak se skořápky vysypaly na zahradu. A z nich prý vyrostla řimbaba pro štěstí. (Ohnišťany)
Z dávné historie:
Řimbaba má dlouhou léčitelskou historii. Antičtí lékaři ji využívali proti horečkám, zánětům a ve středověku si ji lidé cenili především díky její schopnosti léčit migrény a horečky. Proto si tato rostlina vysloužila přezdívku “středověký aspirin”. Proto tato léčivka rozhodně nesměla chybět i v zahradách našich babiček. Jak se ale stalo, že rostlina s tolika léčivými účinky mohla upadnout v zapomnění? Přišel aspirin a na řimbabu se zapomnělo. Až v 80. letech minulého století ji znovu objevili britští vědci, když hledali lék na migrénu. Zjistili, že pravidelné užívání listů řimbaby snižuje četnost záchvatů až o 70 %. Rozdíl mezi řimbabou a kopretinou je zejména v tom, že řimbaba je keříčkovitá, bohatě větvená, má spoustu květů najednou a střed je plochý. Kopretina má většinou jeden stonek s jedním květem, střed je polokulovitý a vystouplý.
Léčivé vlastnosti:
Sbírá se kvetoucí nať, případně listy. Řimbaba v první řadě tlumí bolest. Užívá se proti bolestem hlavy, migréně, menstruačním bolestem. Uvolňuje křeče svalového i nervového původu. Snižuje horečku. Zlepšuje látkovou výměnu (metabolismus). Dále se užívá při zánětu tlustého střeva. V neposlední řadě se užívá po porodu k vypuzení placenty, vyčištění a regeneraci dělohy. Řimbaba má vnější i vnitřní protirevmatické působení (revma, revmatoidní artritida). Dále se užívá proti střevním parazitům. Zevně se používá při zánětu ucha. Obklady při kolikových zánětech břicha, revmatických bolestech a kožních nemocech. (zdroj)
Užití při migréně:
Z řimbaby se dělá tinktura, která se užívá v běžných dávkách 3x 30 kapek denně. Při migréně takto: při nástupu asi 10 kapek, pak každé půl hodiny dalších 10 kapek až do ustání bolestí či do celkového počtu 50 kapek. Při akutních bolestech a křečích lze brát 1 až 2 kávové lžičky jako jednorázovou dávku. Řimbaba funguje i jako prevence migrény. Doporučuje se sníst 1 čerstvý list denně. Jako čaj se řimbaba užívá formou nálevu, pije se po dílčích dávkách až půl litru denně. Zevně se užívá též formou nálevu. Při zánětu ucha se v nálevu či naředěné tinktuře namočí vatička a nechá se působit asi 30 minut. Lze též do ucha zasunout čerstvý list. Nechá se působit pár minut. (zdroj)
Zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol, www.bylinkyprovsechny.cz
