Medardovské deštivé období se rozkládá na pět až šest vln, které jsou od sebe odděleny relativně suššími "mezidešťovými" časovými úseky. Medard v dlouhodobém průměru začíná ve dnech na přelomu 1. a 2. červnové dekády tzv. vítskými dešti a doznívá poslední "monzunovou" vlnou - petrskými dešti v prvé dekádě srpna.
Dnešní den byl velmi důležitý v pranostikách našeho lidu. Hospodáři byli vždy ve veliké nejistotě, jak bude na sv. Medarda, tento den prý rozhodoval o všech nadějích, jenž rolník vkládal na svá pole. Na Moravě byli přesvědčeni: "Když na Medarda prší, ječmen se nevysype z kožíšku a pohanka v zemi hartá (odpočívá, neroste)."
Většina pranostik tohoto dne se týká možného deště v tento den, který by přinesl deštivé počasí v následujícím měsíci, případně při žních. Některé pranostiky říkají, že déšť na svatého Medarda přinese i záplavy, nedostatek hub a zhoubu pro obilí. Naopak když je tento den jasný, tak to udělá radost zemědělcům. Některé pranostiky slouží jako útěcha pro vinaře, protože říkají, že mráz v tento den vínu neuškodí.
Nejznámější Medardovou pranostikou je: "Medardova kápě - čtyřicet dnů kape", jak ji známe dnes v nejrozšířenější podobě, se setkáváme teprve až roku 1868, kdy ji uvedl vysokoškolský profesor František Studnička (1836-1903) jako příklad neodůvodněné pranostiky. Odborníci pravdivost pranostiky částečně potvrzují, kolem Medarda skutečně často prší, ale utěšují, že "čtyřicet dní" je obrazným vyjádřením. Tvůrcové pranostik ji zřejmě převzali z bible (biblickou potopu vyvolal déšť trvající čtyřicet dní). Větší množství srážek je však způsobeno díky vlivu vlhkého vzduchu z Atlantického oceánu během června.
Jak je to s Medardovou kápí?
Zatím nejstarším dokladem k historii Madardovy kápě je zmínka v Životě Viléma z Rosenberka. Známý rožmberský kronikář Václav Březan tam r. 1582 uvádí, že dne: "8. junii, jinak den sv. Medarda, kterýž (jakož Římané chtějí) deštěm vládne, byl ten den jasný bez deště." Je zde zdůrazněný fakt, že právě tento den nepršelo, z toho vyplývá, že naši předci již koncem 16. století v tento den spíše očekávali déšť a Římany se patrně myslí římští katolíci.
Při vyprávění o "medardovské pranostice" spisovatel Pavel Toufar vysvětluje jeden přetrvávající omyl. Jde o omyl zcela podstatný. Ctihodnému sv. Medardovi nekape z jakési kápě, nejde ani o kuklu či mnišskou kapuci, ale jde o starší vyjádření drobného deště, kdy neprší hustě, ale spíše drobně "kape" či "krápe". Ve zcela původní verzi totiž pranostika zněla takto:
"Medardova krápě - čtyřicet dní kape."
Právě v takové podobě byla poprvé otištěna v Čelakovském Mudrosloví roku 1852.
Obdobně rýmovanou pranostiku zaznamenal Karel Jaromír Erben roku 1863: "Medardův dýšť - čtyřicet dní plíšť". Plíšť je dnes zastaralé a nepoužívané označení pro plískanice neboli "deště - často i se sněhem - za chladného a také často i větrného počasí."
Pranostiky:
- Jak na Medarda prší, tak šest neděl déšť se vrší.
- Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá.
- Jaké počasí o Medardu bývá, takové se v létě po něm ozývá.
- Jaký čas bude na svatého Medarda, takový bude čtyřicet dní pořád.
- Jaký den Medard zasvětí, také budou senoseči.
- Jaký je počasí o svatém Medardu, takové je o žních.
- Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání.
- Kdo na Medarda len vysévá a zelí sází, jistě dostatek toho sklízí.
- Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu i zelí mívá.
- Když dne 8. června prší, tedy pršívá přes celý měsíc.
- Když Medard se rozvodní, pršívá šest týdní.
- Když na Medarda prší, ještě čtyřicet dní po sobě pršeti má.
- Když na Medarda prší, nebudou toho roku houby růst.
- Když na Medarda prší, těžko se seno suší.
- Když na Medarda prší, voda břehy vrší.
- Když prší na Medarda, namokne každá brázda.
- Medard nemá mrazů více, by nezamrzly nám vinice.
- Medardovy mrazy vinné révy nepokazí.
- Medardův dýšť - čtyricát dní plíšť.
- Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat.
- Pláče-li Medard, i ječmen zapláče.
- Po Medardovi ostrá zima už nechodí, ani mráz vinici víc neuškodí.
- Prší-li na Medarda a Prokopa, shnije mandel i kopa.
- Prší-li na Medarda, je malá naděje na slunečné léto.
- Prší-li na Medarda, pohanka v zemi hartá.
- Prší-li na svatého Medarda, budou žně deštivé.
- Prší-li na svatého Medarda, prší ještě čtyřicet dní po sobě a zkazí se sena.
- Svatý Medard nepřináší více žádný mráz, který by mohl uškodit vinnému keři.
- Svatý Medard vždy jen dobré víno pije a vodu nechává, ať se, kam chce, lije.
- Tak jak na svatého Medarda bouří, tak se celý měsíc po tom bouřky souží.
- Z Medardovy kápě čtyřicet dní kape.
zdroj: archiv Antonín ViK, Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar a časopis Český lid, 1906
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
