Rolníci považovali sv. Marka za jednoho z pánů počasí, proto se v tento den konala procesí do přírody se svěcením mladého obilí (oziminy) a modlitbami za úrodu. Lidé se zastavili nejen u všech kapliček, ale také na každé křižovatce. Je možné, že tato tradice vycházela ze starořímské slavnosti Robigalia, jejímž smyslem bylo zapudit ducha plísně, který touto dobou napadal obilí.
Mladí snoubenci si museli dávat pozor, aby jejich budoucí sňatek nebyl ohlášen v neděli, které předcházela procesím. To přinášelo jejich manželství smůlu a stejně tak i to, pokud jejich svatba připadla na týden po této neděli.
Sv. Marek je uváděn i jako zastánce proti blesku a krupobití. Důvodem, proč tak je, vypráví legenda z počátku 1. století: Při bohoslužbě v Alexandrii, o Velikonocích byl přepaden zástupem pohanů, kteří mu hodili provaz na hrdlo a smýkali ho ulicemi po hrbolatých cestách, dokud neskonal. Legenda vypráví, že když zemřel, přihnala se bouře s kroupami a jen díky jí se podařilo věřícím unést a důstojně pochovat Markovo tělo.
