Jen co se trošku oteplilo, začala se v obcích objevovat řada rázovitých postav a postaviček, které tak po vlasti České pendlovaly každý rok. Byli to nejčastěji řezníci, kteří opatřeni důkladnou holí a doprovázeni velkým hafanem, hlásili se do oken: „Co je na prodej?“ Smečka místních psů za neustálého štěkotu doprovázela je obyčejně až za ves. Právě tak byli u psů neoblíbeni dráteníci. Jakmile se odněkud ozvalo prodloužené, huhňavé zavolání: „drátováát“, tu hned všichni psi spustili pekelný rámus, takže se celá ves podobala pobouřenému psinci. Právě takový povyk ztropili, když slyšeli křičeti z některého statku krmníka, v rukou nunváře z Moravy.
V nemilost psů upadli také různí vandráci, syčáci, žebráci, flašinetáři, řemeslníci bez práce, „na vandru“, „světemjdoucí“. Z nich mnozí noclehovali v statkách, v chlévích, nebo v ovčinci na slámě. Některým z nich, kteří častěji byli k vidění, říkali také „vobejda“, přezdívka ze slova obcházeti.
