Lidové zvyky, pověry a jak svatého Floriánka uctívali na Hané
Dříve než každou hasičskou zbrojnici ozdobila soška svatého Floriána, hledali lidé ochranu u jiných nebeských přímluvců. Hlavní slovo měla svatá Agáta, lidově zvaná Háta, jejíž patronát nad ohněm úzce souvisel s jejím mučednictvím. Dlouhou dobu tento úkol sdílela se svatým Vavřincem, dalším mocným ochráncem proti požárům. Teprve s rozkvětem barokní zbožnosti v 18. století začal v českých zemích dominovat kult svatého Floriána, který oba starší patrony postupně odsunul do pozadí.
Kult sv. Floriána se v 18. století rozšířil do českých zemí z Rakouska a za krátkou dobu se zařadil mezi naše nejpopulárnější světce. V polovině 19. století, kdy začaly vznikat sbory dobrovolných hasičů, přijaly hasičské spolky sv. Floriána za svého patrona. V den svátku pořádaly procesí k jeho soše nebo slavnost svěcení nové stříkačky. Jeho sošky měly ve výklenku na průčelí tisíce domů na venkově i ve městech. Větší sochy se stavěly na veřejných prostranstvích, na návsích nebo u kostelů. O jedné z posledních tradic je zmínka z Hané, kde ještě na začátku první poloviny minulého století hlásil ponocný:
"Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho Syna. Odbila desátá hodina, milý svatý Floriáne, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně…"
Na sv. Floriana vyháněli také poprvé dobytek na pastviny, a když vycházel ze vrat, svěcenou vodou ho žehnali. Odtud také příslovečné: „Na sv. Floriana otevírá se pastvin brána."
Pověry našich předků:
- V některých krajích platil na den sv. Floriána zákaz veškerých prací s ohněm, rozdělávat oheň, svítit, ba i kouřit.
- V Nákle na Litovelsku hospodyně nerozdělávaly oheň ani k přípravě jídel, konzumovala se jídla studená nebo vařená od předešlého dne.
- Večer čistili komíny a rozředěnou líčkou (žluticí) líčili "čelesna" u pecí kouřem osmahlá.
- Bylo zvykem v ten den prohlížet hasičské nářadí, žebře, háky, ruční stříkačky, konve na vodu.
- Kováři uhasili ohně, čistili výhně a složili křížem kladiva na nákovadla.
- Místy byl zákaz i nošení vody. Kdo ho porušil, mohl se obávat, že jeho stavení v roce stihne ohnivé neštěstí.
Jeho obraz se objevoval na malbách na skle, na obecních pečetidlech nebo na cechovních praporech. Z poutí si lidé přinášeli domů tisky s modlitbami k sv. Floriánu s prosbou o ochranu před požárem. Sv. Florián býval zobrazován na novoročních přáních, které roznášeli kominíci. Nápisy k sv. Floriánovi na záklopech lomenic dřevěných staveních, měly ochránit před požárem, podobně i na kostelních zvonech. Např. v Topolanech na Vyškovsku nesl nápis na novém zvonu, nazvaném sv. Florián, posvěceném v roce 1925, nápis: Sv. Floriáne, chraň nás před bleskem a ohněm.
Veršované přání:
Takové přání kluci na Hané přednášeli svým strýčkům:
"Já jsem malé klouče.
já sedávám v koutě.
Já vinšovat neumím,
ale já se za vás, tatíčku, k svátému Floriánku
pomodlím, abyste udělal po smrti fuk do nebe!"
O sv. Floriánovi píše i P. Křen v knize „Pod hanáckým nebem“ z roku 1898:
"Nebylo snad ani jediné dědiny na celé Hané, aby tam neměli buď sochu nebo v kapličce na návsi alespoň obraz sv. Floriana a též často dávali Hanáci svým dětem na křtu sv. jméno Florian (za stara, tak každému desátému chlapci) a říkali pak chlapci zkrátka „Froliš“ (Hanáci z pohodlnosti mnohá slova zkracují a polohlásky „l, a, r“ zaměňují. Tak např. říkají: sv. Frolián, Ludorf (Rudolf), Legrut (rekrut) atd.
Světce Floriána si Hanáci oblíbili bezpochyby proto, že vypadá po vojensku statečně, a na to Hanáci i při svatých hleděli, a potom, že bývá vzýván jako ochrance příbytků a plných stodol od zhoubného ohně. Sochy bývaly ještě obstojné, ale ty obrazy bývaly často divné. Co jsem viděl, tak, kde, jaký obraz sv. Floriana měl důkladně „viksovane“ boty, tu a tam na botách ostruhy jako husar a vousy pěkně zakroucené jak oficír.
- V knize Naše děti z roku 1898 je v kapitole "Hádanky žertovné" uvedena tato hádanka: Který svatý má tři uši? Odpověď je Florian. (jen nevím proč)
zdroj: archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, napsala: Eva Večerková
kniha: Rok na Hané, 1906, napsal Jan Vyhlídal, Velký pranostikon - Zdeněk Vašků
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
