První vlnou v nejchladnější části roku tzv. „studených psí dnů“ je hyginská zima, pojmenování dostala podle starého svátku sv. Hygina (11.1) - "Na svatého Hygina, pravá zima začíná." V dlouhodobém průměru jde o první vyvrcholení zimy. V dávných dobách staročeských kalendářů se pravé nefalšované mrazivé zimní počasí v tomto období dostavovalo v šesti letech z deseti.
Nejmrazivější psí dny v éře systematických teplotních měření však na našem území odezněly v období od 9. až do 25. ledna roku 1799. Tehdy se po řadů dnů minimální denní teploty vzduchu pohybovaly mezi -20 až -25 stupni Celsia. Díky tomuto období se leden roku 1799 stal vůbec nejchladnějším lednem klementinské historické řady. Průměrná měsíční teplota ledna 1799 byla nepředstavitelných -9,3 stupně Celsia, když pro srovnání průměrná dlouhodobá teplota tohoto měsíce pro meteorologickou observatoř v pražském Klementinu je -0,5 stupně Celsia.
Hyginská zima pak byla oznamována až překvapivě obsahově se shodujícím množstvím pranostik ke dnům od 8. do 16. ledna:
- O svatém Erhartu, zima zebe do nártů. (8.1.)
- Na svatou Baziliši, zima všude čiší. (9.1.)
- Na svatého Hygina, pravá zima začíná. (11.1.)
- Na svatého Arkadya, zima teprv se začíná. (12.1.)
- Svatý Hilarius - vyndej saně, schovej vůz. (14.1.)
- Svatý Virgil, z ledu mosty zřídil když nezřídil, to je břídil. (14.1.)
(tato pranostika ze Slezska má formálně vzato stoprocentní úspěšnost)
- Na svatého Marcela (16.1.) zima leze do těla."
V tomto období se, ale může zcela výjimečně objevit i bouřka: Léta Páně 1553 dne 9. ledna, v noci velké blýskání, hřímání, vítr a déšť v Praze i okolí Prahy, také v Litomyšli i jinde se strhl a veliké škody ten vítr učinil.
Proč se říkalo Vavákův leden?
Klimatičtí historikové někdy leden 1799 označují pouze jako "Vavákův leden". To podle cenných barvitých líčení povětrnostních situací tohoto období, která jsou obsažena právě ve významných "Pamětech" milčického rychtáře a písmáka Františka Josefa Vaváka (1741-1816), Milčice u Sadské na Poděbradsku. Posuďte sami část jeho dobových záznamů:
"Dne 11. ledna (1799) ... udeřil tuhý mráz. Studnice zatáhl, chlévy prorazil, nato 12. ledna ještě tužší, 13. a 14. ledna vždy ještě tužší mrazy byly. Ptactvo do domů letělo, v polích mrzlo, ty nejteplejší chlívy a hluboké studnice promrzly, řeky, strouhy až do dna promrzlé byly. Mlynáři nemohli mlíti, ani na Labi, ani na potocích, neb ostré a prudké mrazy kolům točiti nedaly. O zmrznutí vojáků na vartě a jiných po cestách lidí zhusta bylo slyšeti. Hovada a dobytek zimou v chlívích se třásli, sedláci byli nuceni jej k sobě do světnice bráti, aby v chlévech nepomrzl. Ptactvo povětrní do domů letělo, potravy hledajíc, zvěři v lesích dosti pomrzlo. Vojáci v Praze a jinde jen po půl hodině na stráži stáli. V každé vesnici a městě na nosy a uši lidé ozdobeni byli, více ale těch, kteří na nohy se ozdobili. Kdo ven vyšel, již omrzlý a šedivý byl a veliká zima jako oheň do tváří pálila..."
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Český rozhlas, 7.1. 2003, Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
