Bylo starou rolnickou zásadou, že žito dříve zaseté vždy lépe a hustěji odnoží. Ve většině našich krajů se začínalo se setbou kolem sv. Václava (28.9.). Pšenice se sela později. Také s oblibou se sela žita „dušičková“ v listopadu, poněvadž prý mívaly pěkný klas a dobře odkvétaly. Mudrosloví starých hospodářů, ale radí:
„Když jař seješ, oddechni si, a kam chceš se ohlédni. Když ozim seješ,
slítne-li klobouk z hlavy, ani ho nezdvihni“.
To znamená, že s ozimním setím bylo třeba více pospíchati nežli s jarním.
Když přišel na pole rozsevač rozhazovati obilí, nejprve se pomodlil Otčenáš a Zdrávas, pak si nasypal do rozsívky obilí a počal rozsévati, odříkávaje: „Pane Ježíši Kriste, rač nám to rozhojniti a požehnati.“ Na Tišnovsku požehnal rozsevač nejprve sebe, pak obilí a zem, a obrátiv se k východu, začal odříkávati: „Já tě rozsívám ke cti a chvále boží, k prospěchu své duše, bližního spasení a dušiček z očistce vysvobození. Pšeničko, buď čistá, jak byla Panna Maria, když počala Pána Krista“. Při tom hleděl rozsevač co nejvíce vzhůru, aby obilí hodně vyrostlo.
Pověry spojené se setím ozimu:
- Pšenice určená k setí se má vyprat v studniční vodě, potom se dá „vysáknout“ a pak se k ní přimíchá prosetého popela, teprve potom se sype do pytlů, v nichž byla posledně pšeničná mouka. Postupuje-li se tímto způsobem, nebude prý pšenice nikdy snětivá.
- Na svátek Matky Boží semenné (8. září) světila se pšenice na setí.
- Chtěl-li zabránit hospodář tomu, aby vrány nelítaly na oseté pole, zastřelil jednu z nich a nechal ji ležet na poli, vrány cítíce zápach vícekrát nepřiletěly.
- Aby bylo zaseté obilí chráněno před polními hraboši, doporučovalo se síti obilí pozdě na večer.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha Český lid a časopis Venkov
vyobrazení: obraz, autor: Antoš Frolka (1877, Kněždub – 1935, Tvarožná Lhota-Doubravka u Strážnice)
