Časný stařeček s duší indiána
Turan roční (Erigeron annuus), z řeckého éri = časně a géron = stařec (hned po odkvětu se vytvoří bílé semenné chmýří) + z latinského annus = rok. Vypadá jako obří, až metr vysoká sedmikráska nebo heřmánek, která svými stovkami drobných bílých kvítků zaplavuje letní louky a rumiště. Přestože k nám doputoval až ze Severní Ameriky, v české krajině zdomácněl natolik, že si vysloužil kouzelná lidová jména jako „stařeček“, „dědek“ či „bělovlásek“. Jeho latinský název totiž v doslovném překladu znamená „brzký stařec“, což odkazuje na rychlost, s jakou jeho květy po odkvětu zešednou jemným chmýřím.
U turanu ročního se věřilo, že rostlina dokáže lidi i celá stavení spolehlivě ochránit před kletbou, uhranutím, zlým pohledem či zneužitím černé magie. Lidé, kteří se cítili být postiženi temnými silami, na její moc nedali dopustit. Velké oblibě se těšily zejména koupele v teplém nálevu či odvaru z této byliny, které měly chránit především malé děti před uhranutím a uřknutím ze strany nepřejících lidí. Lidem trpícím duševním neklidem či bláznovstvím se doporučovalo, aby si čerstvou bylinku přikládali přímo na čelo nebo ji nosili skrytou pod pokrývkou hlavy. Vše bylo doprovázeno odříkáváním zaklínadel, která měla zmatené mysli vrátit její ztracený klid a pacienta tak uzdravit.
Zatímco včely, čmeláci a motýli turan roční milují, neoblíbený hmyz se rostlině vyhýbá a údajně odpuzuje i slimáky. Odnepaměti se o něm vědělo, že spolehlivě odpuzuje blechy a další parazity. Sušená nať se proto vkládala do slamníků, což mu v angličtině vyneslo hrdé jméno fleabane (bylina proti blechám). Hospodáři si však museli dávat velký pozor na pastvách: pro dobytek je totiž čerstvý turan jedovatý.
Severoameričtí indiáni ho používali na zklidnění bolesti hlavy, při nachlazení, zánětech dutiny ústní a krku nebo při zranění. V Evropě, konkrétně v Německu, se tato 1,5 metru vysoká bylina objevila kolem roku 1700. Dostala se sem z Ameriky jako okrasná rostlina. V 19. století se však tento druh začal masivně rozšiřovat i za hranice zahrad a jak ukazují prameny, v roce 1837 byla poprvé spatřena v okolí Prahy. Mezi jeho oblíbená stanoviště patří údolí říčních toků, lužní lesy, louky, pastviny, ale také okraje cest nebo železnice.
Lék na pigmentové skvrny z opalování:
Pokud jste to přehnali s opalováním a na kůži se vám objevily pigmentové skvrny, turan má schopnost je zesvětlit. Stačí, když si připravíte výluh z jeho natě. Jednu hrst zalijte 300 ml vody a vařte 5 minut. Poté macerujte další půl hodiny a přeceďte. Po vychlazení do bylinkové vody namočte pláténko a místa ošetřete. Účinek znásobíte, když použijete navíc kořen lékořice nebo svízel. Tento výluh je vhodný i pokud trpíte na lupy. Vlasovou pokožku totiž uklidňuje a působí protizánětlivě. Navíc ho lze použít také proti vším.
Lidové názvy turanu:
Stařeček, staroušek, dědek, dědík, turánek, turek, tuři ce, fousek, chmejřík, bělina, stařikvět stárek, počůránek, luční stařík, bělovlásek, chmýři na, chmýrek, kozlí fousy.
Užití v lékařství:
V lidovém léčitelství se využívají listy, květy a v omezené míře i kořen, který má silně protizánětlivý účinek (tinktura). Listy jsou jedlé, můžeme je přidávat do salátů, pokud nám nebude vadit jejich chlupatost.
- Turan se využívá při bolestech hlavy a snižuje horečku, tlumí bolesti kloubů.
- Léčí bolest v krku, podporuje odkašlávání, pomáhá k vypocení při horečce, kloktání odvaru léčí zánět v dutině ústní.
- Tinktura z listů podporuje činnost mozku, míchy a nervů, tinktura z kořene má protizánětlivý účinek.
- Koupele pomáhají na ekzémy, záněty kůže, léčí plíseň nehtů i kůže.
- Turan pomáhá vylučovat kyselinu močovou z těla, tedy pomáhá při dně, pomáhá také při revmatismu a revmatoidní artritidě.
