Jak turan ostrý dokázal uhlídat celá stáda dobytka
Turan ostrý (Erigeron acris), vypadá tak trochu jako malý, rozježený štěteček, který má kolem dokola světle fialové až růžové okvětní lístky. Erigeron pochází z řeckých slov eri (brzy, časně) a geron (stařec) a acris znamená ostrý. V doslovném překladu to znamená „předčasný stařec“ nebo „brzký stařeček“. Odkazuje to na fakt, že květy po odkvětu neuvěřitelně rychle zešednou a promění se v bílé chmýří, které připomíná šedivé vlasy a vousy starého muže.
Rostlinka nepatří mezi nejnápadnější obyvatele našich strání a mezí, ale v historii českého venkova si vysloužil neochvějné místo. Naši předci v něm neviděli pouhý plevel, nýbrž strážce domova a nositele štěstí. Staří hospodáři ho s oblibou pěstovali na dvoře, aby do jejich stavení nikdy neudeřil blesk, a jeho kouzelná síla měla chránit rodiny před kouzly a temnými silami.
Naši předci věřili, že turánek přináší štěstí každému, kdo ho nosí u sebe. Proto se doporučovalo utrhnout si před cestou jeden čerstvý květ a schovat si ho do oděvu, aby je po celou dobu provázelo štěstí. Ti, kteří měli strach ze zlých lidí, pomluv a veřejné ostudy, pak využívali sílu turánku nasbíraného o významných svátcích, buď na den svatého Pavla (29.6.), nebo na svátek Proměnění Páně (6.8.). Odvarem z této magické byliny si dotyčný umyl obličej a pro jistotu jím důkladně vykropil i celé své stavení. Kdo si dal do střevíce „rojovník“, toho také nikdo nezostudil. (1892)
Tradovalo se, že kdo měl turánek při sobě, na toho žádná černá magie neplatila. K této mocné ochraně se váží následující starodávné pověsti:
- V Přerově provozovali kdysi komedianti neobyčejný kousek, až všechno žaslo podivením. Kohout šel po laně a nesl v zobáku veliký trám. Děvečka šla právě z trávy a majíc v nůši turánek, nebyla podrobena kouzlu na ostatní diváky působícímu, i zvolala: „Co se divíte, lidé, jakémusi trámu, dyť to má kohout v zobáku tenkou slámku!“
- Bezbožnou dívku kdysi popadl samotný čert a vlekl ji chvátavým krokem rovnou do pekla. Jak ji, tak smýkal přes zarostlé meze, nešťastná dívka v zoufalství vykřikla: „Ach, kdyby tu byl turánek, co by se o něj otřel můj šoránek!“ (její sukně). Na kraji cesty v mechu tehdy drobný turánek skutečně rostl. Jakmile se o něj dívka okrajem sukně otřela, pekelník nad ní v tu ránu ztratil veškerou svou moc a s hlasitým rykem ji musel pustit na svobodu.
- V jiné krajové verzi této pověsti zase čert odnášel starou babu. Dobře si však uvědomoval, jaké nebezpečí pro něj tato bylina představuje. Když letěl nízko nad zemí, úpěnlivě babu napomínal: „Babo, zdvihni rapanty (nohy), ať nezavadíš do taranty!“ Měl totiž strach, že pokud by se baba nohama dotkla trsy „taranty“ – což byl další starý lidový název pro turánek – musel by ji okamžitě pustit. (Moravský lid, 1892)
Staří hospodáři s oblibou pěstovali turánek (turan ostrý) přímo na koňském hnoji na svém dvoře, protože věřili, že toto magické spojení ochrání stavení před bleskem a do domu nikdy neuhodí. Pastýři si stvoly této byliny vkládali přímo do svých pastýřských holí, aby se jim dobytek nerozbíhal po okolí a když pastýř takto upravenou hůl zapíchl doprostřed pastviny, zvířata se klidně pásla v kruhu kolem ní a on mohl bez sebemenších starostí odejít.
Nať turanu má svíravou chuť a dobytek ho nespásá.
