Rostliny a byliny v pověrách - šalvěj | České zvyky, tradice a pranostiky

Bylinka, která podle předků dokázala zahnat i smrt.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) vděčí za svůj botanický název latinskému slovu „salvare“, což v doslovném překladu znamená „vyléčit“ či „spasit“. Tato rostlina se těšila obrovské úctě již u našich předků, o čemž svědčí i slavné rčení z období kolem roku 1300: „Proč by měl člověk zemřít, když mu na zahradě roste šalvěj?“ Šalvěj je zkrátka fenoménem mezi léčivkami. V lidové tradici měla tak hluboké kořeny, že když léčitelé v nejtěžších chvílích prosili o pomoc a ochranu Matku Boží, často se v hluboké víře obraceli právě k této posvátné bylince.

Lidově si vysloužila mnoho názvů, nejobvyklejší je babské ucho, babí roucho, koníčky, vlčí chvost, královská bylina a německý lidový název altweiberschmecken poukazuje poprvé na její účinnost proti stárnutí. Jak se za starých časů velebila šalvěj, to najdeme v jednom starém, pěkném bylináři: Když musela svatá Matka boží s Jezulátkem utéci před Herodesem, prosila všechny květiny na poli o pomoc, ale žádná jí neposkytla přístřeší. Tu se sklonila k šalvěji a u ní našla útočiště. Pod jejími hustými listy našla bezpečný úkryt i s dítětem před Herodesovým vojskem. Vojáci prošli okolo a nezpozorovali je. Jen co přečkala nebezpečí, vyšla Matka boží z úkrytu a mile řekla šalvěji: „Od nynějška až navěky budeš u lidí nejoblíbenější květinou. Dávám ti moc vyléčit lidem všechny nemoci, ochraňuj je před smrtí tak, jako jsi i mne zachránila.“

Šalvěj byla považována za čarodějnou bylinu, dříve se věřilo, že přináší nesmrtelnost. Na to už dnes nikdo neuvěří, zůstala s ní ale spojená víra v očištění, posílení touhy po pravdě a ochranná schopnost proti uhranutí. K očistným praktikám slouží vykuřování nebo šalvějový čaj. V domě poslouží šalvějový odvar se solí k vytření podlah. Ve starých bylinářích můžeme najít i tyto rady: „Šalvěj nesmí sázeti se bez routy, a to kvůli hadům, kteří se rádi táhnou k šalvěji, ji hryžou a okusují, před routou pak utíkají.“ Nebo: „Pití odvaru listu šalvějového ve vodě nebo ve víně odnímá jedu jeho moc. Kdo by ráno na lačný život snědl tři lístky větší nebo špičaté šalvěje se solí, tomu tak brzy jed neuškodí, ani špatné povětří.“ (ze 16. století)
Šalvěj se používala i při kouzlu lásky, z Pomořanska se dochoval návod, jak získat něčí lásku: „Vezmi tři listy šalvěje, na první napiš Adam a Eva, na druhý Ježíš a Marie a na třetí jméno zbožňovaného/zbožňované. Tyto listy spal na prach a přimíchej ho dané osobě do jídla nebo pití.“

Dochovala se báseň, kterou opat Walafried Strabo z kláštera Reichenau složil po svém jmenování v roce 847. „Šalvěj září na prvním místě, s milou vůní, významnou silou, užitečná v nápoji, bylo shledáno, že pomáhá proti většině lidských chorob a zasluhuje si, těšit se stále zelenému mládí.“ Jeden francouzský recept proti horečce z 15. století zní: „Devět dní po sobě jíst ráno na lačno šalvějové listy, první den devět, druhý den osm… po devíti dnech horečka zmizí.“

Užití v lékařství a kosmetice:

Šalvějí se pěstuje několik druhů a asi nejznámější je šalvěj lékařská (Salvia officinalis). Je možné ji sbírat po celou dobu vegetace – tedy v létě. Sbírají se listy, anebo celé vršky šalvěje. Vedle úspěchů šalvěje jako léčivé rostliny nesmíme zapomenout, že je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček měli bychom pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje.

Šalvěj má desinfekční a antibakteriální účinky. Používá se jako kloktadlo, podporuje trávení a pomůže nám při nespavosti. Pozor – těhotným ženám se šalvěj nedoporučuje a nemá se ani užívat dlouhodobě. Obsahuje totiž látku zvanou thujon, který má ve vysokých dávkách omamné účinky.

Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí je jedinou léčivou rostlinou, která pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při třesu končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem.

Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. (zdroj)

Žádaná je šalvěj i v kosmetice:

Využívají se její stahující a dezinfekční schopnosti. Odvar z 200 g šalvěje na jeden litr vody se přidává do osvěžující koupele. Potlačuje tvorbu lupů, proto se pro závěrečné oplachování hlavy doporučuje šalvějový nálev. Pleťová voda ze šalvěje léčí problematickou pleť a akné. Pro účinky při léčbě zánětů v ústní dutině a při potlačení nepříjemného zápachu se výtažky ze šalvěje přidávají do ústních vod a zubních past (doporučuje se i žvýkání čerstvého listu nebo kloktání nálevu).