Křehký symbol jara s kapkami jedu, co uklidní srdce.
Jakmile na jaře rozkvete, okamžitě si podmaní lesy i zahrady svou omamnou vůní a elegantními bílými zvonky. Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je odpradávna symbolem čistoty, lásky a probouzející se přírody. Nenechme se však oklamat jejím křehkým vzhledem. Tato půvabná kráska v sobě skrývá tajemství, které z ní činí jednu z nejnebezpečnějších rostlin našich zahrad. Pod závojem nevinnosti se totiž ukrývá prudký jed, který fascinuje botaniky i lidové léčitele po celá staletí. Přesto po kapkách dokáže uklidnit srdce a posilovat nervový systém.
Patří mezi nejoblíbenější jarní květiny, najdeme ji v ikonických parfémech, a dokonce i ve starých svatebních kyticích. Konvalinka doprovází lidstvo už od antických dob, kdy o jejím původu vznikaly dojemné legendy. Je považována za květ Venuše. Věří se, že má v sobě tajného ducha Blíženců a je jedovatá, protože člověk nepochopil lásku k bližnímu. Kvůli své jedovatosti si konvalinka vysloužila své místo v čarodějnických lektvarech a starých travičských recepturách. Tato rostlina je totiž jedovatá úplně celá – od plazivého oddenku v zemi, přes listy a květy, až po zrádné červené bobule, které dozrávají na konci léta a svým vzhledem mohou lákat děti. Utrhnutá před východem slunce tak, aby z kvítku nebyla setřesena rosa, poskytovala kouzlo na posílení srdce, zbystření rozumu a ochranu před uštknutím jedovatého hada. Ve snu předpovídala dárek od milého člověka nebo splnění přání.
Symbolika konvalinky:
Říkalo se, že konvalinky vyrostly na místě, kde plakala Panna Marie nad ukřižovaným Kristem. Proto se jí v některých krajích dodnes přezdívá „slzy Naší Paní“. Jiná legenda říká, že konvalinky vznikly ze slz pramáti Evy, poté co byla spolu s Adamem vyhnána z ráje. Jedna z dalších křesťanských legend vypráví, že když svatý Jiří bojoval s drakem, utrpěl zranění a každá kapka krve, která dopadla na zem, se proměnila v čistý bílý květ jako symbol vítězství dobra nad zlem.
Další křesťanská legenda o původu konvalinek: Mnoho pastýřů přinášelo darem Ježíškovi beránky a ovečky. Každý z nich měl na krku zvoneček. Ale jak šli cestou necestou, zvonečky poztráceli. A ráno na místě ztracených zvonečků vyrostla kvítka, která měla podobu zvonků a byla různě zbarvená. Zvonky, které ztratili beránci, se proměnily v koniklec a náprstník. Ty, které ztratily ovečky, se proměnily v konvalinky. (zdroj A. Gajdoš)
V makedonštině a bulharštině jejich název znamená „dívčí slza". Dle pověstí konvalinky pomáhají s upevňováním duševních sil. Konvalinka je také symbolem svěží jarní krásy a předzvěstí léta. V květomluvě se mluví o konvalince jako o symbolu lásky na první pohled, uvádí se: „Zamiloval jsem se do tebe na první pohled." Nebo „Zamiloval jsem se do Tebe na první pohled, miluji Tě a myslím jen na Tebe."
Elfové, víly a lesní lucerničky:
Dávno před křesťanstvím patřila konvalinka do světa pohádek a přírodních duchů. Podle starých germánských a keltských pověr jsou její květy ve skutečnosti drobné lucerničky, které na stvoly rozvěsili skřítkové a elfové, aby si posvítili na své noční slavnosti.
Jiná pověra varovala lidi před trháním konvalinek za úplňku. Věřilo se, že stonky slouží jako poháry, ze kterých lesní víly pijí ranní rosu. Kdo by jim tyto poháry vzal, toho mohly víly potrestat věčným blouděním v lesích.
Květ bohyně jara a symbol lásky:
Pro staré Germány byla konvalinka zasvěcena bohyni jara, plodnosti a probouzejícího se života jménem Ostara. Na její počest lidé pálili konvalinky při jarních slavnostech jako oběť, která měla zajistit dobrou úrodu.
Tato tradice přetrvala v romantické pověře: pokud mladík daroval dívce kytici konvalinek, vyznával jí tím nejčistší lásku a oddanost. Ve Francii se od roku 1561, kdy král Karel IX. zavedl tento zvyk na svém dvoře, dodnes slaví 1. máj jako „Svátek konvalinek“, kdy se tyto květiny darují pro štěstí. Ruské dívky si kořenem konvalinky červenily tváře. V Německu věřili, že přináší štěstí v lásce.
Pohádky o vzniku konvalinky:
Jeden pasáček neměl na světě nic, jen svou píšťalku. Sloužil u císaře. Každý den se z pastvy vracel a za kloboučkem měl květiny, které nádherně voněly. A princezna mu je záviděla. Jednou se tajně za ním vydala na pastvu. Tam se ho ptala, kde ty voňavé květiny rostou. Řekl jí, že v hlubokém lese. A princezna chtěla, aby ji tam zavedl, že si je chce natrhat sama.
Byla to cesta těžká, ale nakonec přišli na místo, kde rostlo plno těch voňavých květin. Princezna si jich natrhala plnou náruč. Cesta zpátky však byla ještě horší. Když došla na okraj lesa, z kytice jí zbylo jen pár kvítečků. Pasáček ale měl v mošně celou kytičku a tu dal princezně. Ta se nahněvala, že si nejkrásnější květy nechal pro sebe a prohledala mu celou mošnu. Byla v něm jen píšťalka a tu si vzala. A odešla. Pasáček byl smuten, teď už nic neměl. A vydal se, kam ho nohy nesly, a přitom plakal. A z každé jeho slzy vyrostla konvalinka. (zdroj J. Vladislav)
Česká pohádka o konvalinkách:
Kdysi žil chudý sirotek, kterému říkali Tralaláček. Bloudil po světě a hledal službu. Potkal trpaslíka a měl pro něho pást včely. Služba to byla dobrá. Ráno se včely rozlétly sbírat nektar z květů a večer se vracely do úlu. Jednou ucítil opojnou vůni. Trpaslík mu vysvětlil, že nedaleko se rozprostírá konvalinkové království. Král má jedinou dceru a ta je velmi pyšná. Každému nápadníkovi uloží úkol, a když ho nesplní, přijde o hlavu.
Tralaláček se rozhodl, že včely napase v konvalinkovém království. Vzal úl a šel. Přišel před krále a směle ho požádal o ruku princezny. Princezna měla v ruce kytičku konvalinek vytepaných ze zlata. Kytička byla k nerozeznání od opravdových konvalinek. Vzala tu kytičku a zasadila ji do obrovského konvalinkového pole. Pak přivedli Tralaláčka a on měl její kytičku ze zlata najít mezi ostatními konvalinkami. Viděl, že ten úkol nemůže splnit. Tu si všiml, že jeho včeličky se pasou na konvalinkách, ale jednomu místu se vyhýbají. Rychle tam běžel, a vytrhl kytičku princezniných konvalinek. Král byl ochotný Tralaláčkovi princeznu dát za ženu, protože úkol splnil, ale Tralaláček mu řekl, že o takovou pyšnou dívku nestojí a odešel. (zdroj V. Šťovíček)
Účinky na zdraví a co léčí:
Používám ji jedině na výrobu tinktury (tu nelze sehnat v lékárně). S něžnou krásou konvalinky se spojuje mimořádný léčivý účinek. Celá rostlina je jedovatá, ale přitom je to nejrychleji působící rostlinný lék na srdce. Účinkuje podobně jako náprstník, ale působí ještě rychleji. Její působení je téměř okamžité a výrazné, ale trvá jen krátce. Tím je konvalinka určena na použití při náhlých srdečních záchvatech, při prudkém bušení srdce, infarktu, srdeční slabosti a vynechávání srdeční činnosti. (zdroj)
Proto každému, kdo má sklony k podobným náhlým srdečním problémům, lze doporučit mít u sebe trochu konvalinkové tinktury, především tam, kde není k dispozici rychlá lékařská pomoc, například na výletech, na chatě, v horách a na cestách. Ihned na začátku nevolnosti je třeba vzít deset kapek tinktury v trošce vody a tuto dávku 2-3krát denně opakovat.
Konvalinka je jedovatá a silně působící rostlina, a přesto se používá při nejnebezpečnějších zdravotních stavech, přímo ohrožujících život, kdy často ani okamžitá lékařská pomoc nepomůže. Důrazně proto upozorňuji na nepřekračování dávky a doporučuji případné použití nejprve konzultovat s lékařem, zvláště pokud se užívají jiné lékárenské medikamenty.
Konvalinka nejen uklidňuje srdce, ale posiluje i nervový systém, proto se osvědčuje také při bolestech hlavy nebo závratích (max 5 kapek 1x denně). Opět platí, že medikaci konzultujte s praktickým lékařem nebo specialistou.
Konvalinková tinktura:
20 g čerstvé drogy z listů a květů konvalinky nadrobno nasekáme a zalijeme 0,11 čistého lihu. Necháme asi 14 dní vylouhovat, denně protřeseme. Slijeme a přefiltrujeme. Používáme dvakrát až třikrát denně deset, jednorázově nejvíc patnáct kapek.
zdroj: www.bylinkyprovsechny.cz, www.bobek.cz
