Rostlina, které sám ďábel záviděl její moc
Čertkus luční (Succisa pratensis), botanické jméno Succisa pochází z latinského „succisus“ (useknutý, podťatý). Lidově zvaný kořen svatého Petra, je jednou z nejpozoruhodnějších, a přesto opomíjených rostlin našich luk. Se svými sytě modrofialovými hlavičkami, které rozkvétají uprostřed léta, v sobě ukrývá nejen kus fascinujících lidových mýtů a pověr, ale také nečekanou sílu pro naše zdraví a přírodu. V minulosti se věřilo, že kdo u sebe nosí kousek této byliny, tomu nemůže ublížit žádná čarodějnice ani samotný ďábel. Čertkus nejraději roste na střídavě vlhkých loukách, u lesů, pastvinách, v příkopech a pokud najde příhodné místo, stává se velmi dlouhověkou bylinou – její životnost se odhaduje až na úctyhodných 50 let. Čertkus luční je známý rovněž pod lidovými názvy bylina svatého Petra, čertikus, čertovo kousnutí, prostřelenec či satanův kořen.
Vzácná, bíle kvetoucí varianta čertkusu byla považována za obzvláště mocný štít proti čarodějným kouzlům. Čertkus navíc patří mezi tradiční byliny, kterým se o svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) dodnes žehná v kostelech. Tato rostlina spolehlivě chránila i dobytek před očarováním – hospodáři proto v době květu vykopávali její kořen a věšeli ho v chlévech. V Tyrolsku pak čertkus pro jistotu zakopávali přímo pod práh stájových dveří. Své místo měl čertkus také v lovecké magii. Pokud měl myslivec pocit, že mu někdo „očaroval“ pušku, protože s ní nemohl nic trefit, vzal květ čertkusu a svěcenou vodu. Tímto odvarem pak musel o velkopáteční noci ručnici důkladně umýt, dobře vytřít a nakonec vykouřit. Teprve pak se zbrani vrátila její neomylná přesnost.
Zaručený prostředek proti očarování dobytka:
Večer (30.4.) před svátkem svatého Filipa a Jakuba, kdy se pálí čarodějnice přimíchávali hospodáři čertkus dobytku do krmení, aby zlé síly zvířatům neuškodily. Pokud už krávy očarované byly, pomáhal tento složitý rituál: Nejprve bylo nutné čertkus správně nasbírat. Rostlina se trhala směrem dolů, a když se kořen dlouhým nožem uřízl, musela se hlína smeknout směrem vzhůru. Pokud zrovna svítilo slunce, musel hospodář bylinu řezat schovaný ve vlastním stínu. Poté bylo potřeba nasbírat na třech různých panstvích mateřídoušku a přesný počet klasů: jedno žito, dva ovsy, tři ječmeny a sedm klasů pšenice. Z těchto rostlin se svázala kytice a celá se svařila v úplně novém, dosud nepoužitém hrnci. Samotná očista chléva probíhala tak, že hospodář touto kyticí nejprve třikrát stříkl odvar do komína. Následně šel do chléva, přičemž cestou neustále kropil kolem sebe a přes práh stájových dveří stříkl přesně třikrát. Nakonec pokropil samotné krávy – třikrát od rohů do kříže a nezapomněl postříkat ani vemena. Věřilo se, že po tomto úkonu bude zvířatům okamžitě pomoženo.
Čertkus se v lidové tradici osvědčil také jako posila pro čerstvé otelené krávy. Jakmile se kráva otelila, hospodyně jí ho přidávaly do posilující polévky společně s orlíčkem, turánkem, vratičem a mateřídouškou.
Pověsti o ukousnutém kořenu:
Když se podíváme na jeho kořen, vypadá, jako by ho někdo v polovině surově ukousl. Stará lidová moudrost vypráví, že to udělal sám ďábel. Rozhněval se totiž, když zjistil, jak obrovskou léčivou moc tato bylina lidem přináší, a chtěl ji navždy zničit. Podle pověry se tak děje vždy až po svatém Janovi, kdy kořen začíná záhadně černat a zahnívat. Nakonec se však nad bylinou smilovala sama Panna Marie a darovala jí moc zahánět zlé duchy a chránit domovy. V herbáři Gart der Gesundheit (Zahrada zdraví; 1486) se zase vypráví, že ďábel kdysi touto rostlinou způsobil mezi lidmi mnoho neštěstí, až nakonec soucitně zasáhla Panna Marie a zařídila, že už s ní nemohl učinit nic zlého. Plný zlosti ďábel ukousl oddenek.
Jedna bavorská pověst praví:
Jednou jeden mladý muž přislíbil svou duši ďáblu, když ho zasvětí do vědy o léčivých rostlinách. Ďábel to učinil tak důkladně, že se z muže stal slavný lékař, který pomohl spoustě lidí. To však ďábla rozčílilo a svého chovance oslepil. Ten se však dokázal s pomocí jedné rostliny vyléčit a zároveň se osvobodil, protože ďábel svým nerozvážným jednáním sám zrušil pakt. Plný zlosti pak ďábel ukousl oddenek rostliny, která se od té doby jmenuje čertkus.
Čertkus a hnědásek chrastavcový:
U nás je čertkus luční jediným rostoucím rostlinným druhem, na jehož rubovou stranu větších spodních listů klade v květnu až červnu asi 300 vajíček hnědásek chrastavcový, jeden z nejohroženějších denních motýlů Evropy. Housenky se líhnou v pozdním létě, žijí pospolu a živí se jeho listy. Na začátku zimy vytvářejí nápadná zámotková hnízda, v nichž přezimují. Na jaře dokončují svůj vývoj (pokud spasou listy jedné rostliny, stěhují se na druhou) a kuklí se přímo na listech čertkusů.
Účinky na zdraví:
Leonhart Fuchs (1543) oceňuje rozkladnou sílu byliny, která urychluje hojení modřin. Údajně je účinná proti bolestem dělohy, proti jedům a moru. V minulosti byla bylina pokládána za „všelék“ a používala se k léčbě mnoha nemocí, včetně syfilidy. (zdroj zde)
Léčivé účinky čertkusu lučního jsou dány obsahem tříslovin, saponinů, hořčin, silic a iridoidů. Tyto látky mu propůjčují protizánětlivé, stahující (adstringentní) a mírně antiseptické vlastnosti. Sbírá se nať nebo kořen. Obklady z nálevu urychlují hojení ran, vředů, kožních zánětů, ekzémů, akné a zmírňují otoky. Pomáhají také zastavit drobné krvácení. Odvar slouží jako účinné kloktadlo při bolestech v krku, angíně, zánětech dásní a aftách. Vnitřně se používá při mírných zažívacích potížích, průjmech, zánětech žaludku a střev, kde stahující účinek tříslovin pomáhá zklidnit podrážděnou sliznici. V moderní fytoterapii je čertkus využíván spíše okrajově, často ve směsích s jinými rostlinami. Mladé výhonky rostliny jsou jedlé a lze je přidávat do jarních salátů.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol., www.bylinkyprovsechny.cz
Časopis českého lékárnictva, 1895
