Musíme se podívat za hranice. Jméno Josef, jakožto jedno z nejdůležitějších biblických jmen se zejména s rozmachem křesťanství rozšířilo do bezpočtu zemí a sáhli po něm leckteří rodiče. Na území Itálie se uchytilo jako Giuseppe a začalo se krátit na familiérní Beppe. Tato forma se pak dostala až k nám do České republiky a zažila se jako Pepa.
Ještě mám, ale jeden neověřený výklad: V klášterech, během četby svatých textů, se často při odkazu na svatého Josefa používal výraz „Pater Putatibus“ (padre putativo - domnělý otec) a zkráceně „P.P.“. Proto se Josefům říká Pepa. (Pepé atd.)
Hanácké pošklebky jménu Pepa:
Josefe! Co chcete?
Kósek masa z telete
a polívko z vécete!
Josefe, koza sype vořeche,
až nasype míru,
zacpeme jí díru!
Josefisko — psisko!
Pepi, ta koza nedojí, Pepi, ta za nic nestojí..
Pepku, Pepine — seš ešče kluk —
ty nemáš na bradě jediné chlup!
Jožka, kočka, brablenec,
velezl si na křenec,
a z křenca na pròti,
sežral trus kohóti.
Pepíku — dobrá kaša ve mlíku,
ešče lepší ve smetaně,
že ju Pepík nedostane.
Franta sedí na lavici,
tluče šváby rukavicí,
Pepík při tom pohvizduje,
Karel na něj pokřikuje:
Chytni Franto, chytni švába,
natáhni ho jak krocana;
až to Honza uhlídá,
von se na něj podívá.
