Rčení od píky se objevuje v několika spojeních např. vypracovat se od píky, sloužit od píky, začít od píky. Vždy se jedná o zdůraznění faktu, že se v určité činnosti (oboru) daný jedinec vypracoval k lepšímu či významnějšímu postu sám od začátku, z nejnižších pozic/začal z ničeho/z gruntu/od počátku/s holýma rukama.
Slovo píka se do češtiny dostalo přes němčinu z francouzštiny (pique = kopí, hrot) a označuje útočnou bodnou zbraň, kopí, obvykle poměrně dlouhou. Uvádí se, že jeho délka byla až 6 m. Kopí se ve starší češtině nazývalo také hrále nebo sudlice, což je slovo spojené pro většinu z nás s husitskými válkami a všichni také známe pojmenování kopiníci. V období 16. a 17. století v souvislosti se změnou boje se kopí ještě prodlužovalo a bylo opatřeno bodcem, kterým šlo zbraň zarazit do země.
Jednotky bojující touto zbraní se nazývali pikenýři. Byli to prostí pěšáci a představovali velmi nízkou třídu vojska. Výzbroj si většinou voják opatřoval sám a píka byla relativně nejlevnější. Kdo tedy ve vojsku začal svou kariéru nejníže, bojoval s píkou. Až si vysloužil prostředky na dražší zbraň a vyšší zařazení, tak v kariéře postupoval. Kdo „začal od píky“, začal de facto od nuly. V knihách se často dočteme, že mnozí z nich (velitelů, generálů) jsou z prostého rodu a na tuto hodnost dosáhli od píky.
Nahlédnutím do etymologického slovníku zjistíme, že slovní kořen pik má původ v evropských jazycích a označuje kromě již zmíněného hrotu, také vrchol hory. V češtině jsou od něj odvozena slova jako piky, barva v kartách, pikantní neboli ostrý, píchající, chuťově dráždivý. Pik, ale znamená i límeček z bílého piku.
Lidová rčení nám nabízí další spojení:
mají spolu píku – hněvají se na sebe
mít na někoho pik – mít na někoho zlost, mít na někoho spadeno
nemá ani pikule – nemá vůbec nic
ten má Pikulíka – je chytrý
Ukázkové věty z knih:
„Myslíte, že porozumíte každý robotě jako starý štajger, který se vypracoval na dozorce od píky — bez té havířské školy?“ začal záludně rozprávku, v níž mínil přece jen zlehčit mládence, jehož počínání se mu znelíbilo.
„To je jisté! Před tím jsem pracoval sedm roků v dolech. Teorie dvou školních roků ozřejmí věci, které zůstávají štajgrům od píky věčně záhadou,“ vysvětloval Michal klidně rozumné doplňování školské teorie a důlní praxe… (Zapomenutý revír, 1942)
zdroj: archiv Antonín ViK,
www.plzen.rozhlas.cz, Helena Chýlova a Vl. Šťovíček, 29.1.2021
vyobrazení: pohlednice a obraz: Bitva u Lipan
