Rčení „třináctá komnata“ se používá jako metafora pro nejintimnější, nejbolestivější nebo nejpečlivěji střežené tajemství člověka – něco, o čem nerad mluví nebo to nechce nikomu ukazovat. Někdy se také mluví o "třinácté komnatě našeho srdce" - kde jsou věci, myšlenky, události, tajemství, která jsou přísně soukromé a nesmí se o nich nikdo dozvědět.
Motiv třinácté komnaty se objevuje v mnoha našich i cizích pohádkách. Na zámku bývalo například třináct pokojů – do dvanácti se vstoupit smělo, ale do třinácté komnaty za žádnou cenu ne. Tato zakázaná místnost obvykle skrývala nějaké velké tajemství, například něco, co majitel zámku či hradu nechtěl nikdy nikomu prozradit. Zvědavost však bývala silnější a pohádková bytost, která do třinácté komnaty nakonec vstoupila, za to obvykle tvrdě zaplatila. Porušení zákazu totiž bývalo krutě trestáno.
Určit první výskyt úsloví "třináctá komnata" je velmi těžké. Jisté je, že číslo třináct zaujímalo už od starověkých dob důležitou symbolickou roli v rozmanitých kulturách. V antickém Řecku bylo toto číslo přiřazováno k bohu Diovi. V některých společnostech používajících lunární kalendář bylo číslo třináct chápáno jako symbol ženství, protože odkazovalo k třinácti lunárním (a zároveň menstruačním) cyklům, uskutečňujícím se v průběhu jednoho roku.
V židovském mystickém učení Kabale se hovoří o třinácti zlých duších. Do křesťanské kultury se třináctka coby důležité symbolické číslo dostala v návaznosti na tradici připomínání Poslední večeře Páně, již se zúčastnilo třináct mužů (Ježíš a jeho dvanáct apoštolů, včetně Jidáše).
zdroj: www.ptejteseknihovny.cz a www.odpovědi.cz
