Rčení „toho bohdá nebude“ je starší český ustálený obrat. Dá se přeložit jako „to se nikdy nestane“, „to se určitě nestane“, „na to nedojde“.
O historii rčení:
Je těžké si představit, že válka může trvat sto let. Právě tak však bývá označován konflikt mezi Anglií a Francií, který trval dokonce 116 roků. Musíme si ale uvědomit, že se střídaly roky víceméně bez bojů s roky velmi krvavými. V jedné z klíčových bitev se pak objevila i česká stopa – zahynul v ní král Jan Lucemburský (1296 - 1346)
Roku 1346, 26. srpna, v devátém roce stoleté války se český král u Kresčaku na východním pobřeží kanálu La Manche postavil po bok francouzského krále Filipa VI. Potíž byla v tom, že Jan byl již mnoho let takřka slepý. I když byli Francouzi v přesile, bitva se pro ně nevyvíjela dobře. Nečekané ztráty jim zasadili například angličtí lučištníci. Následoval boj muže proti muži, který byl podle dobových zpráv velmi krutý. Zvěsti kronikářů se různí, ale jedno je jisté, Jan Lucemburský se strachoval pouze o bezpečnost svého syna Karla IV., kterého nechal před bitvou odvézt z bojiště a sám se nechal spolubojovníky dovést do největší bitevní vřavy, kde byl také zabit. Jestli skutečně vyřkl památná slova: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“ už asi nikdo věrohodně nedokáže. Shodou náhod Jan Lucemburský zahynul ve stejný den jako v roce 1278, v bitvě na Moravském poli u Suchých Krút Janův předchůdce na českém trůně, král železný a zlatý Přemysl Otakar II. (1253-1278).
V dlouhodobém horizontu pro francouzskou monarchii znamenala porážka u Kresčaku takřka národní katastrofu, neboť stála na začátku jejích dalších vojenských neúspěchů a faktorů, které ji přivedly do hluboké krize.
