Také se říká je to „stará megera“. V řecké mytologii byla Megera jednou ze tří bájných bytostí Erinyí, které nelítostně pronásledovaly provinilce, ale byly spravedlivé. Do dnešních dnů nám zbyla už jen zúžená představa megery jako ženy zlé, zběsilé a zuřivé.
Do římské mytologie tyto bytosti vešly jako Furie. Zmíněné latinské slovo pak přešlo do češtiny a časem zobecnilo na širší označení hádavé, zuřivé či zlé ženy: fúrie. Můžeme se setkat i s označením Lítice, které funguje úplně stejně jako slovo Furie. S velkým písmenem se vztahuje k bohyním z řecké a římské mytologie, s malým písmenem označuje vzteklé ženy. Od slova Lítice nám rovněž vzniklo, dnes už značně knižní, slovo lítý – zuřivý, zběsilý.
Legenda o Erinyích:
Bůh podsvětí Hádes a jeho žena Persefona měli tři služebnice: Alléktó – bohyni nesmiřitelného hněvu, Tísifoné – mstitelku vražd a Megairu – zosobnění závisti. Společně byly známy jako Erínye, nebo také Lítice. Sídlily v podsvětí, odkud je na svět vysílaly stíny zavražděných nebo je přivolávala kletba pozůstalých. Byly oděny v černém, přepásané rudou šerpou, s ohyzdnou tváří, krví podlitýma očima, drápy místo prstů a hady vplétanými do vlasů. Na zem přicházely zahalené v mlze.
Byly strašné, byly ohyzdné, byly zosobněné výčitky svědomí, ale byly spravedlivé. Stíhaly stejně panovníka, kněze i prosťáčka. Na pozoru se před nimi museli mít i bohové, protože Erinye byly síly starší než bohové z Olympu, nepodléhaly jejich nadvládě. Provinilce bez slitování štvaly z místa na místo a nedaly mu vydechnout. Jako třeba Oresta. Pomstil smrt otce tím, že zabil svou matku Klytaimnéstru – otcovu vražedkyni. A dostal se do spárů Erinyí.
Nakonec nechaly Oresta na pokoji, ale teprve na příkaz bohyně Athény. Ani v řeckých bájích totiž nebyl osud vždycky neúprosný. Když si viník vytrpěl své a dostatečně se kál, bozi se nad ním smilovali. Pak se Erinye uklidnily a proměnily se v Eumenidy – Laskavé či Blahovolné. Místo černého roucha si navlékly bílé a přinesly všem mír.
zdroj: Dvojka ČR, 2014, J. Škápiková
