Jde o náhlý, obvykle bezdůvodný a těžko ovladatelný pocit zděšení, úzkosti či zmatku (paniku).
Řečtí lovci a pastýři uctívali Pana (latinsky Fauna), boha lesů a ochránce stád. Podle mýtů byl synem Dia (nebo Herma) a Pénelopy (či nymfy Kallisty). Už po narození budil hrůzu – jeho tělo bylo porostlé hustou srstí, měl kozlí kopyta, rohy, bradu i ocas. Matka se ho proto zřekla a malého Pana se ujal Hermés, který ho odnesl na Olymp, kde nalezl útočiště mezi bohy.
Ostatní bohové se na něho dívali s určitým pohrdáním, a tak z Olympu odešel do Arkádie. Podle pověsti se Pan zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan byl napůl člověk a napůl kozel, sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelným, začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se obrátila na boha Dia, aby ji proměnil v rákosí. Panova láska k Syrinx byla však natolik silná, že si z tohoto rákosí udělal píšťalu zvanou Panova flétna, a od té doby na ni po večerech hrával smutné písně.
Přes nešťastnou lásku k nymfě Syrinx byl život Pana velmi veselý, ve dne se proháněl po horách s nymfami, bohyněmi pramenů, nebo lovil zvěř. Pan měl mnoho milenek, byly to například nymfy Echó - zosobnění ozvěny nebo Pitys - zosobnění smrku. V poledne Pan rád odpočíval a žádný pastýř se ho neodvážil rušit. Náhle probuzený Pan vydával tak hrozný křik, že to vyvolávalo velký strach, až dosud se tak dochovalo sousloví panický strach.
zdroj: wikipedia.org
