Rčení „otevřít Pandořinu skříňku“ pochází ze starořecké mytologie a znamená spustit řetězec problémů nebo neštěstí, které už nejde zastavit — tedy „rozpoutat pohromu“. Pandořinu skříňku můžeme vnímat i jako symbol zhoubného daru a zla, kterému byl otevřen volný průchod, souvisí s bájným příběhem nešťastné krásné Pandory.
Titán Prométheus byl – na rozdíl od ostatních Titánů – vždy na straně boha Dia. Ovšem až do chvíle, kdy se Zeus rozhodl vyhubit lidské pokolení. Prométheus měl totiž lidi rád, naučil je spoustu užitečných věcí: číst, psát a počítat… A hlavně ovládat oheň. Ten ovšem musel napřed ukrást bohům. Díky němu lidé poznali, že oheň je nejen zlý pán, ale také dobrý sluha. S jeho pomocí se naučili vyrábět nástroje a ty používat k tomu, aby byl jejich život pohodlnější a šťastnější. Udělal z lidí rozumné a samostatné bytosti. Tak rozumné a samostatné, že se přestaly bát bohů. To bylo ovšem víc, než byl nejvyšší bůh Zeus ochoten tolerovat. Povolal na pomoc kováře Héfaista a dal mu za úkol uplácat z hlíny a vody dívku tak krásnou, že jí nikdo neodolá. Pak ji Zeus oživil a poslal na svět. Všichni bohové olympští jí na cestu k lidem dali různé dary. A tak dívka z vody a hlíny uhnětená dostala jméno Pandóra, což znamená Všemi dary obdarovaná. Athéna ji naučila ženské práce, Afrodíta zase používat ženské půvaby, zkrátka těch božských darů byla spousta. Všechny je uzamkli do zlaté truhličky. Pandora si ji nesla jako hotový poklad, když ji bůh Hermés odvedl na svět a nabídl ji Prométheovi za ženu. Ale prozíravý Prométheus Pandoru nechtěl, a tak šli k Prométheovu bratru Epimétheovi. Ten se do překrásné Pandory okamžitě zamiloval až po uši a vzal si ji za ženu.
A pak se stalo, co se stát muselo: Pandora truhličku otevřela. Jedni tvrdí, že ze zvědavosti, druzí, že ji přemluvil Epimétheus. Možná od obojího kousek. Ze zlaté schránky vyletěly nemoci, bída, zlo, hoře, strádání, závist, pohromy, neštěstí, spory a války a rozletěly se do světa. Bohové tam totiž kromě užitečných darů vložili i spoustu toho, čeho se potřebovali zbavit. Když to Pandora uviděla, pokusila se ji znovu zavřít, a nakonec přece jen uspěla. Podařilo se jí, ale zachovat jen jediný z darů – naději.
Ukázky z naší literatury:
- Láska k ženám je Pandořina skřínka bolesti, a přece dá za ni člověk život, slávu i umění. (Petr Brandl, 1922)
- Naděje prostořeká světice zmatena mlčí, zřídlo hvězd omývá ji sinou tvář, citlivka otvírá se Pandořina skřínka nemocné hlavy… (František Halas, 1941)
- Z nás každý v ňadrech skřínku Pandořinu nese, co nejdřív otevříti ji, se každý třese. Kol na zem, do nebe, V tmu hrobu raději zírej - však skřínku neotvírej! (Jar. Vrchlický, 1904)
zdroj: Český rozhlas Dvojka, 2014, Jitka Škápíková , Helena Petáková, Dan Moravec
