Význam rčení spočívá v zajišťování dobrého fungování rodiny a v udržování domova v bezpečí, klidu a harmonii.
Staří Římané uctívali celou řadu bohů, kteří měli specifická poslání. Patřila k nim i bohyně Vesta, považovaná za ochránkyni rodinného krbu a jeho ohně. Jejím kněžkám se říkalo vestálky a jejich povinností bylo udržovat ve Vestině chrámu věčný, nikdy nehasnoucí oheň. K tomu, aby se mladá Římanka mohla stát vestálkou, musela splnit dvě podmínky – pocházet z bohaté patricijské rodiny a zavázat se k cudnému způsobu života, což znamenalo, že po celou dobu třicetileté služby v chrámu nesměla poznat muže, aby si uchovala panenskou čistotu. Jestliže se proti cudnosti provinila, byla zaživa pohřbena a její svůdce byl umrskán. Nechala-li vyhasnout oheň, byla veleknězem chrámu zbičována.
Krb s hořícím ohněm se stal symbolem dobře fungující rodiny, vyhaslý krb naopak signalizoval, že v rodině něco není zcela v pořádku. (zdroj: knižní archiv Antonín ViK a kniha od Stanislavy Kovářové – Proč se říká 222x)
