Existuje řada běžně užívaných rčení, zejména z novější doby, jejichž původ nelze zcela jednoznačně vysvětlit. K takovým výrazům patří i často používané „o sto šest“, které znamená, že něco děláme velmi rychle nebo naplno. Za jeho původce je považován učitel Ladislav Malý, jenž v časopise Naše řeč uvedl následující vysvětlení:
„Roku 1880 jsem se přel se svým přítelem K., že děvče, do jehož očí se zadíval, nikdy nezíská. Kolega se se mnou vsadil, že do svatého Jana Nepomuckého bude dívka jeho. Měl na to čas od 29. ledna do 15. května, tedy celých sto šest dní (první a poslední datum se nepočítalo). To jsme si často připomínali rčením, že jde „o sto šest“ (= dní) a některý z kolegů je brzy zanesl do Humoristických listů. Odtud se pak rychle rozšířilo do obecného usu, třebas tehdy nikdo nechápal první a vlastní význam těchto slov. Dnes je to rčení všeobecně známé.“ (Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 9-10, s. 282)
V časopisu Naše řeč se objevilo i jiné vysvětlení. Rčení prý vzniklo z výrazu „být s to“ (= moci) a došlo k tomu následovně: říkávalo se totiž „pijeme pivo, kdo s tj.“, což prý někdo žertem pozměnil tak, aby zůstal zachován rým, na „pijme pivo o sto šest“.
Třetí výklad pochází od známého jazykovědce V. Styblíka z roku 1983, alespoň podle „Ptejte se knihovny“, kde je však uveden jen rok. Styblík prý tvrdil, že na Příbramsku běžně zažíval volání za kulhajícím člověkem „sto pět, sto pět“, zřejmě ve významu počet centimetrů na běžný a zkrácený krok. Posměšně se pak začalo volat „Utíkej o sto šest!“, tedy že má máknout a krátký krok natáhnout na 6 cm.
Ať byl původ tohoto rčení jakýkoliv, dodnes platí, že děláme-li něco „o sto šest“, děláme to rychle.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a kniha od Stanislavy Kovářové – Proč se říká 222x
