Rčení „mít hroší kůži“ se v češtině začíná objevovat až na počátku 20. století. Vyjadřuje, že je člověk otrlý a necitlivý. To však neznamená, že je „jako z kamene“ – spíše jde o člověka, který je odolný vůči slovním ranám, posměchu, kritice nebo nátlaku. Hroch se stal pro toto rčení ideálním symbolem: je to velké, klidné a těžkopádné zvíře s mimořádně silnou kůží, které působí dojmem, že mu nic neublíží.
S tímto hodnocením, ale moc nesouhlasí přírodovědci:
Úsloví o hroší kůži vychází z představy, že hroch je chráněn čímsi jako brněním. Jistě, má tlustou kůži, která vyhovuje jeho podvojnému způsobu životu ve vodě i na souši; tato tlustá kůže je však současně citlivá a poměrně snadno zranitelná. Mylná představa o jejích vlastnostech vychází nejspíš ze skutečnosti, že v muzeích schraňované vyschlé kusy hroší kůže se vyznačují opravdu výjimečnou tvrdostí.
Zranitelnost hroší kůže kompenzuje její vysoká regenerační schopnost. Přispívá k ní i červený výměšek, který působí dojmem jako by hroch potil krev. Ve skutečnosti jde – obrazně řečeno o přirozený opalovací krém s antibakteriálním účinkem.
Říci o někom, že má hroší kůži, by mělo tedy vyznívat jako poklona citlivému a současně vyrovnanému člověku. Jestli ovšem toto přirovnání vztahovat jen na lidi, kteří navíc dřou, až potí krev… (Miroslav Bobek, přírodovědec, 2012)
Ukázky z české literatury:
- Nikdo ho ani nezval, ba dokonce jsem ani narážky neudělala. Někteří lidé jsou úžasní, mají hroší kůži a jsou tak dotěrní! Musila jsem s příjemným úsměvem říci: prosím! Bude mne těšit.
(Směšné v hloupém, r. 1923)
- Co tomuto zjevu řekneme v Praze? U nás takové noblesy a takového ústavního citu nenalezneme, u nás mají držitelé moci kůži ne hroší, ale přímo kůži předpotopního mamuta. Neslýchaný volební řád pražský, který byl zaveden Bachem jako prozatímní před 60 lety, trvá dodnes, ač usnesením sboru obecních starších dávno mohl být změněn. (Právo lidu, 1913)
- Měla hroší kůži, ubohá Netty. Když odcházela, s nosem pyšně zdviženým jako mléčný majestát, mé srdce rozkvetlo ne dvěma, ale tisícerými květy... (Povídky u krbu, 1921)
- Žádná šelma není bezpečna mimo mříže a americký kapitál je šelma, jež má tygří choutky, sloní sílu, hroší kůži a hadí úskočnost. V zemi, kde města, okresy a státy jsou ve vleku kapitálu… (Kalendář Národních listů, 1909)
zdroj: knižní archív Antonín ViK
