Jde o rčení, které označuje nešťastnou, nešikovnou nebo zbytečnou pomoc, která nakonec způsobí více škody než užitku. Původ rčení vychází z bajky od francouzského spisovatele Jeana de La Fontaina (1621–1695) s názvem Medvěd a zahradník.
Bajka vypráví příběh o přátelství mezi osamělým zahradníkem a medvědem. Když jednou zahradník usne, medvěd chce za každou cenu ohlídat, aby se mu nic nestalo. Kolem hlavy mu létá plno otravných much. Když mu jedna z nich usedne na tvář, medvěd ho chce ochránit a otravnou mouchu zabít. Neuvědomuje si však svou vlastní sílu a místo toho, aby mouchu jednoduše odehnal, vezme kámen a hodí ho na zahradníkovu tvář, čímž ho zabije.
Bajka: Zahradník a medvěd
Byl jednou jeden zahradník, který žil v chaloupce na kraji lesa. Žil samotářsky a jeho jedinou radostí byla práce na jeho krásné a bohaté zahradě. Jednoho dne uviděl na zahradě obrovského medvěda, který na něj z dálky brumlal. Zahradník se nejdříve polekal, ale brzy zjistil, že medvěd je neškodný a osamělý, stejně jako on. Tak se spřátelili a medvěd se stal jeho společníkem. Pomáhal mu trhat plevel, nosil vodu.
Jednoho parného odpoledne si zahradník po práci lehl a usnul. Kolem hlavy mu začaly kroužit mouchy. Medvěd, který si zahradníka pečlivě hlídal, chtěl mouchy odehnat a zabránit jim v obtěžování jeho přítele. Ze všech sil se snažil mouchy odstranit, mával packami, otáčel hlavou, ale mouchy byly neodbytné. Nakonec si jedna moucha sedla zahradníkovi přímo na obličej. Medvěd, plný odhodlání a s touhou pomoci, popadl velký kámen. Zamířil, udeřil... a rozbil svému příteli hlavu. Zahradník na místě zemřel.
Další bajka vypráví o uhlířovi a medvědovi:
Uprostřed lesů žil uhlíř, který se živil pálením dřevěného uhlí. Protože na něj doléhala samota, ujal se zaběhlého medvíděte. Stali se z nich kamarádi a časem z medvíděte vyrostl statný medvěd. Byl svému zachránci vděčný a uhlíři se podařilo dokonce jej trochu vycvičit. Medvěd mu pomáhal, přinášel potřebné dřevo a prý je uměl také skládat do milířů. Jednou v parném létě se blížila bouřka a mouchy štípaly jako o závod. Jedna z nich se usadila na uhlířově čele. Medvěd to uviděl a chtěl příteli pomoci. Sebral kámen, namířil a mouchu trefil. Uhlíř však zůstal nehybně ležet na zemi a medvěd se jen divil. Myslel to přece dobře, ale kamarádovi prokázáním „medvědí služby“ ublížil.
Do třetice máme ještě legendu o svatém Heroldovi z Feldkirchu:
Ten si vzal do poustevny u Kostnického jezera zraněného medvěda a vyléčil ho. Medvěd mu pak z vděčnosti všestranně pomáhal, chránil ho před loupežníky a dravou zvěří a asistoval mu při domácích poustevnických pracích. Jednou uviděl medvěd, jak se k spícímu světci plazí had, a tak vzal do pracek kámen a mrštil jím po plazovi a trefil ho do hlavy…
zdroj: irozhlas.cz, r. 2018
