Časté je i spojení: Ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosy.
Vyjadřuje častý jev, že to, co někdo vyrábí, produkuje nebo s čím obchoduje, s čím se zabývá, pro sebe nebo své blízké nemá k dispozici. Prameny neuvádějí, ale domníváme se, že může být ve významu: stará se o cizí, ale na svou rodinu zapomíná.
Ukázkové věty z knih a časopisů:
- Nejnovější události na výstavě je, že pan Křižík teprve nyní staví svůj pavilon. Jak staré pořekadlo dí: Ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosa. Pan Křižík měl z celého světa tolik zakázek a má jich bezpochyby dosud, že svojí vlastní firmu musil ponechati až na konec, proto teprve nyní staví pavilonek svůj. Co dělá p. Křižík, je všecko náramné hezké, proto těším se i na pavilonek jeho. (Čech, 1891)
- Rychle se pan Hamrin obrátil a uzřel Petra Uzla ve stavu skoro bezuzlovém, bezknoflíkovém. Dokonalý náš Petr Uzel, nechtěje již déle býti u krejčího a u svého otce, toulal se po polích; poněvadž pak vždy pravdivé je přísloví to, krejčí že chodí otrhán, ševcova žena a kovářova kobyla že je nejvíce bosá, choval se také Uzel podle toho, čímž ovšem garderoba jeho nemohla nalézati se v dobrém stavu. (Pavel Vernyng, 1869)
- Ba bývá to tak: kovářova kobyla chodí neokována, ševcova žena bosa a kluci krejčího běhají po obci jako zosobnělé „turecké fángle.“ (časopis Duch času, 1899)
- Že ševcova žena a kovářova kobyla chodí obyčejné bosa, je dávno uznanou pravdou. Nebude se tedy nikdo diviti, když existují uhlíři, kteří nemají uhlí ani pro svou domácnost. К jednomu z nich přišel na návštěvu jeden z jeho známých. Zastihl celou rodinu oblečenou tak, jako by se chtěla vydati někam na severní točnu. Pán v kožichu, noční čepici na hlavě, valašské papuče na noze, ruce v kapsách, chodil po pokoji. Paní v plášti, který nosívá do divadla, seděla u piana a hrála známou píseň „ztracené štěstí“ (Lidové noviny, 1900)
- Jestli pak víš, že kolikrát nemáme sami co jísti a že raději semelu jinému než sobě. V tom případě vešlo v pořekadlo, že kovářova kobyla a obuvníkova žena chodí bosy, řekl švec, maje za to, že to pořádný trumf a že ho pan otec není s to přebíti . . . (Mlynář, 1880)
- Spoléhá-li však někdo na lidskou hloupost a lze opravdu nač spoléhat! Pak ať je alespoň sám tak chytrým a nevyrábí vodičku pro vzrůst vlasů, má-h pleš. Lidé jsou dnes přinejmenším nedůvěřiví a budou se v duchu tázat: Proč pak si s tou vodičkou nenatře svoji holou leb sám výrobce? Není však ještě vyloučeno, že uvěří jeho výmluvě, že nechává si lysinu jako odstrašující příklad a „memento kokos“ pro ty druhé. Muž může se vymluviti i na zvláštní druh skromnosti, aneb užiti prostě starého přísloví, že kovářova kobyla chodí bosa, švec v rozbitých botách a výrobce vodičky pro vzrůst vlasů s klouzačkou na hlavě. (časopis Mládenec, 1913)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK
vyobrazení: obraz, autor neznámý
