Kdo by neznal písničku z pohádky Šíleně smutná princezna, kde rádcové dvou království spolu kuli pikle:
Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé
Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme,
budeme pikliti za královské tititi.
Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvyklé.
Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme,
lepšího nic není nad pořádný piklení… (D. Vostřel a J. Kemr)
Označuje se tak pletichaření, intriky a spřádání úkladů. Pokud tedy s někým kujeme pikle, připravujeme nejen nějaké úklady či spiknutí, ale často chceme i někoho poškodit nebo se ho dokonce chceme zbavit.
Ovšem co konkrétně ony pikle jsou, to ví jen málokdo. Nejčastěji vyslovovanou domněnkou je ovšem původ z názvu malé bodné zbraně, která šla snadno ukrýt, a byla tak vhodná k zákeřnému útoku. Slovo pikel, jak se zbraň nazývala, vzniklo pravděpodobně z latinského slova pungere = píchnout. Dodnes používají horolezci pikl, čakan s ostrým hrotem k zaseknutí do ledovce. Úsloví "kout pikle" by poté mohlo odkazovat na přípravu těchto zbraní. Zbraní, které byly určeny k zákeřnému útoku.
Ukázkové věty z knih:
- „Však tě, opate, biskup do Říma s křížem nadarmo neposlal. Chtěli se tě zbaviti, a že nezbavili, proto kují pikle za zády a ty se jim sotva ubráníš. S Vratislavem padla i tvá záštita,“ povídal pro sebe starý fráter přihazuje kus louče za kusem do krbu. „Ale kdyby musil jíti Božetěch, půjdu s ním. Od těch latiníků nevzal bych do úst ani sousta. (Z letopisů Sázavských, 1881)
- Šelestov hledí na tento svůj obličej, zlobí se, i začíná mu připadati, že také obličej jeho kuje pikle proti němu. Jde do předsíně, obléká se, i zdá se mu, že pikle kuje i kožich, i kaloše, i čepice. (Pestré povídky, 1911)
- To není všecko, co bych rád věděl; vy kujete potajmu pikle, abyste Natalií zkazili, a nemýlí-li všecko, jest tato truchlohra částkou vaší osnovy. (Pozůstalá dramata, 1924)
- Co tu dělám, ve svém rodišti? Hodí se to, ptám se vás, к mému věku, hodí se k mé vážnosti honit se po dobrodružstvích s hloučkem mladých lidí, kout pikle, podvádět starého neškodného přítele, chránit rozmary dámičky, která není konec konců nic než koketa, dobrodružka? Ano, je moje místo na téhle galéře? (Nerozhodná, 1926)
zdroj: archiv Antonín ViK
kniha: Zákulisí slov, Michal Novotný a www.mojecestina.cz, 2017
vyobrazení: foto z filmu Šíleně smutná princezna a pohlednice
