Říká se také „pořídit něco za babku“ nebo "stojí to za babku". Toto rčení znamená, že si někdo něco pořídil velmi levně, téměř zadarmo. Výraz však může mít i jiný význam – může označovat, že daná věc nebo situace nestojí za nic. Hanlivě se slovem „babka“ označoval uherský haléř, kterým se ale u nás neplatilo a byl skoro bezcenný.
Ottův slovník naučný pak říká: „Babka, malý uherský peníz, denár, šarapatka, mince, která v Čechách vůbec lehce vážena; tak na sněmu r. 1545 usneseno, „babky, aby nebrali dráže než po malém penízi“. Odtud vešla (Babka) v přísloví a zhusta užívá se dosud rčení: nestojí za babku, tolik co za nic. Koupiti neb dostati něco za babku (lacino), zaplatiti do babky (úplně) atd., v množném čísle "babky" žertovně tolik co peníze vůbec, odkudž rčení: ten má babky = jest bohat.“
Jiný zdroj uvádí, že v roce 1485 se začaly v Kutné Hoře razit tzv. černé peníze, drobné mince s velmi malým obsahem stříbra. Těmto málo hodnotným mincím se lidově říkalo babky, zřejmě podle lidového názvu pro brouka chroustka letního zv. babka, který se nadměrně rozmnožuje. Proto bylo možné „nakoupit za babku“, mít peněz jako babek“ nebo odmítnout věc, která „nestála ani za babku“. (St. Kovářová, Proč se říká)
Ze vzpomínek: Rakouské peníze byly dlouho kovové. Když se začaly tisknout i nižší hodnoty na papír, říkali jim lidé "bankovní cedule - bankocetle - babky". Jenže mnozí venkované jim nevěřili. Ve městě vám za práci zaplatili třeba papírovým dvouzlatníkem, ale na vsi vám za něj nikdo nic nechtěl prodat. Prostě bankocetle/babky neměli důvěru a tudíž ani cenu. Koupit něco za babku bylo riziko: "Jakpak mám poznat, že je to peníz?". (FB, Jan Vítr, ze vzpomínek jeho babičky 1878 - 1966)
Další rčení s platidly:
- stojí to za starou belu – nestojí za nic. Ve staré Rusi se slovem „bela“ označovalo tehdejší platidlo kůže z veverky. Když něco stálo za starou belu, mělo to hodnotu jako stará zpuchřelá veverčí kůže. Od toho přeneseně vzniklo rčení „vědět starou belu“, tedy nevědět nic.
- obrátil se na čtyráku (na pětníku) – provézt manévr na velmi malém prostoru. Také to znamená náhlou a neočekávanou změnu v názorech a přesvědčení (čtverák, tj. drobná čtyřkrejcarová mince, kterou František I. (1792 – 1835)
- platit jako mourovatej - souvisí s mourem, tedy uhelným prachem, a taky černochem, Maurem nebo mouřenínem.
Příklady z naší literatury:
- „Ale umělecké věci vezmou za své,“ vysvětloval opatrně Baruch. „Tak v zámeckém kostele u Víta na Hradčanech je stříbrná truhla svátého Jana, také andělé, lampy i svícny z nejčistšího stříbra. Neměli bychom snad ty věci koupit? Za babku to získáme!“ „Myslíš — pod rukou?“ ušklíbl se kurfiřt. (J. Fr. Čečetka, Žid Baruch, 1938)
- „Tak buďte tak hodná, řekl jsem co možná lhostejně a šel jsem po svém. Abyste věděli, to je pro sběratele věc cti, aby nějakou vzácnou věc dostal za babku.“ (K. Čapek, Povídky z druhé kapsy)
- „Nu, prodal jsem to; přece to nemohu z ničeho živit. Prodal jsem za babku; co podávali, vzal jsem.“ Kvoch zase hrál si pečetidly a penízky a zase se díval, kolik je hodin. (V. Hálek, Tři povídky, 1905)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a Stanislava Kovářová – Proč se říká 222x
Český rozhlas - Michal Novotný
