Úsloví „ježkovy oči!“, místy se také říká "ježkovy voči!" slouží jako zvolání vyjadřující údiv, překvapení, rozhořčení, a někdy dokonce i obdiv. Řadí se mezi takzvané eufemismy – tedy jazykové prostředky, které zjemňují nebo nahrazují silnější, často nevhodné či hrubé výrazy, především s náboženským nebo vulgárním původem.
Jeho původ lze pravděpodobně vysvětlit takto: Někdo chtěl na znamení podivu říci "ježíšikriste", ale protože to v dané situaci nebylo vhodné, aby vzal nadarmo Boží jméno do úst, doplnil počáteční jež- tak, že vzniklo spojení ježkovy oči. Proč právě "oči" se dá jen těžko odvodit. Podrobněji vysvětluje původ spojení ježkovy oči jazykovědec Karel Oliva v pořadu Uzlíky na jazyku. Zároveň upozorňuje, že rouhání bylo ještě v 50. letech trestné. Oliva navíc dodává, proč právě oči. „Výraz upomíná na ukřižovaného Ježíše. Je to eufemismus za Ježíšovy oči ve smyslu, že se zde děje něco strašného – Ježíši, ty to vidíš.“ Takže: „ježkovy oči“ je nevinné, vtipné a zjemněné zvolání, které nahradilo náboženské nebo hrubší výrazy.
Podobných lamentací a zaklení máme víc:
- krutibrko, krucinál - jehož vytvořením se lidé vyhnuli použití slova "krucifix"
- herdek, hernajs, hergot, maingott – ze zvolání Herr Gott
- sakryš – místo sakra
a dále: kur…nikšopa, do pr…kýnka dubovýho, do prkený vohrady, běž do Pr…čic, Kristovy banány!, jdi do Meky!, Krindapánička! Do aleluja!
a na Ostravsku se říká: Kurde fix aleluja!
Mezi lidmi koluje ještě jeden původ rčení, má být od Voskovce a Wericha, kteří ho používali mezi sebou, protože spolupracovali s nevidomým Jaroslavem Ježkem.
Výraz ježkovy oči najdeme i v naší literatuře:
- „I pro ježkovy oči!" neustávala se divit Marjánka. „No dyťs ně taky všade chyběl. Tak copak maminka, měly radost, vid?“ „Měly, měly!“ (kniha: Za jeden hřích, z roku 1897)
- „Ježkovy zraky! Takový velký, silný chlapec a bojí se krávy a koně!“
(kniha: Pampovánek, 1948)
- Venku před statkem zastavila ji nějaká osoba a přemluvila ji k návratu i přivedla ji nazpátek, chychotající se předrážděným dětským hláskem a stále opakující: „Pro ježkovy oči — pro ježkovy oči!“ Dávné to říkadlo matčino, náhrada za vzetí jména božího nadarmo.
- Stařenka při tom s chychotem ježkovy oči vzývá, neboť pro výměnici i s děvečkou za dobře býti radno bývá. . .
- Uslyší její jásavé: „Pro ježkovy oči její slzami promíšený smích, který skončí pláčem radostí a jejím dětinným, mazlivým posměchem tomu v pláči : „Za troníček, ještě za troníček?!
(vše z knihy: Siláci a slaboši, z roku 1926)
- Prodám pěkně do hostince;
khůžku celou s parohy i s chlupy,
tu si náš židáček khúpi!
Ohlédnu se. — Pro ježkovy oči!
Z houšti po mně hajný skočí:
tu mne za krk popadne,
i myslivec jde na mne. . . (časopis Háj, z roku 1872)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK
