Rčení „je to pro kočku“ znamená, že je něco bezcenné, k ničemu, případně že to nikdo nebude brát vážně. Původně jde zřejmě o překlad německého výrazu „das ist für die Katze“. Podle českých jazykovědců je to rčení považováno za lehce vulgární – i když se použije ve spisovném projevu, nese stále jistou míru hrubosti. Právě tato skutečnost mu ve spisovném kontextu dodává silný citový přízvuk, a proto jej nelze pokládat za plnohodnotnou náhradu výrazů jako „to nestojí za nic“ nebo „to není k ničemu“, byť mají velmi podobný význam. (Naše řeč, 1934)
Slovo kočka se v českých příslovích a pořekadlech objevuje poměrně často, avšak ne v podobném významu, jaký má ve spojení „je to pro kočku“. Jediný doložený případ, kde má výraz kočka pohrdavý význam, se vyskytuje v rčení „kočku ti dám“ (tj. „to je nic“), zaznamenaném z Domažlicka v Kottově slovníku.
Bajky o původu rčení:
Rčení má podle St. Kovářové původ ve staré bajce o kováři a jeho kočce: kovář si umínil, že od svých zákazníků nebude chtít nic za svou práci a placení ponechá na jejich vůli. Ti se pochopitelně vždy spokojili se slovy díků. Proto si kovář přivázal do kovárny tlustou kočku a vždy, když odcházel zákazník se slovy díků, říkával: „To je pro kočku“. Teprve když pošla hladem, začal se i kovář chovat jako ostatní řemeslníci.
Podobnou historku zaznamenal ve druhé polovině 17. století i augustiniánský mnich Abraham ze Santa Clary, který proslul jako dvorní kazatel a spisovatel. Odehrála se však mezi vévodou a chudákem, kterému vévoda stále sliboval hory doly, ale skutek utek. Když přišel chudák již po několikáté a opět byl odbyt dalším prázdným slibem, sdělil vévodovi, že jeho sliby krmil svou kočku, která už pošla hladem.
Zdroj: knižní archiv Antonín ViK a kniha od Stanislavy Kovářové – Proč se říká 222x
