Najít „jádro pudla“ znamená zjistit nebo pochopit pravou podstatu věci, hlavní, zásadní problém nebo nejdůležitější skutečnost. Používá se pro odhalení toho, co je na dané situaci nejpodstatnější, ať už skryté, nebo na první pohled nejasné.
Za rčení vděčíme J. W. von Goethemu (1749 – 1832) a jeho proslulé veršované tragédii Faust, jejíž první díl vyšel v roce 1808. Goethe v ní zpracoval starou lidovou pověst o doktoru Faustovi, který měl snad žít na přelomu 15. a 16. století. Podle ní učenec doslova posedlý touhou po poznání a hledající smysl života vstoupil do spolku s ďáblem a zaprodal mu svou duši, aby s jeho přispěním a pomocí toto tajemství odhalil.
Doktor Faust si v Goethově podání jednou vyšel na procházku. A tu se k němu přimotal černý pudl. Pletl se mu pod nohama a nedal se odehnat. Doprovodil nového pána až do jeho pracovny, kde zalezl za kamna a tam došlo k proměně a z neškodného pudla se vyklubal ďábel Mefistofeles ochotný stát se Faustovým věrným služebníkem a splnit každé jeho přání, pokud se mu Faust upíše krví a zaprodá mu svou duši. V tomto okamžiku Faust poznal, co se děje a řekl: „Das also war des Pudels Kern!“ - „Tak tohle bylo to jádro pudla!“ nebo také „Tohle je pravý smysl ďábelského podvodu!“ S tímto vědomím smlouvu s ďáblem podepsal…
Závěrem o Faustově domu:
S hledáním jádra pudla bychom mohli začít v Praze na Novém Městě, na Karlově náměstí. Na jižní straně náměstí vedle kostela svatého Jana na Skalce stojí barokní budova, která má údajně díru ve střeše. „Doktor Faust v ní před dávnými časy strojil kouzla, bádal v čarodějných knihách, čertu svou duši zapsal. Za to mu čert sloužil a všechno vyplnil, co si jen doktor přál a smyslil. A pak, když vypršel čas, čert se do něho obul, chytl ho, pazourem držel a vyrazil s ním ven ne dveřmi, ale přímo stropem“ píše Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.
zdroj: Český rozhlas Dvojka, 2014 a kniha - Proč se říká 222, napsala Stanislava Kovářová
