Pranostiky na den 30. 8.

30. srpen v pražském Klementinu: minimum 8,2 °C (r. 1948), denní průměr 17,5 °C (od r. 1961), maximum 32,5 °C (r. 1807).
Slunce vychází v 06:16 a zapadá v 19:52. Slunce je tedy 13 h a 35 minut nad obzorem (délka dne). Soumrak a noc (slunce pod obzorem) je 10 hodin a 24 min. Z toho je astronomická noc (tma) 6 hod. a 23 min. Tma nastává v 21:52, kdy je konec večerního astronomického soumraku a ranní astronomický rozbřesk (první sluneční paprsky) nastává v 04:16.
O pranostice: "I když v srpnu ze strnišťat občas fučí, horka nás přece ještě mučí." V druhé polovině srpna se již objevují první známky končícího léta – vítr vanoucí po sklizených polích připomíná, že se blíží podzim, ale horké letní počasí stále přetrvává. Lidé tak vyjadřovali zkušenost, že i když už příroda ukazuje změnu roční doby, srpen bývá pořád ještě měsícem velkých veder.
O počasí: Na augustínské teplé období navazuje koncem srpna jeden z chladnějších úseků pozdního léta, nazývaný jiljské ochlazení, které trvá až do poloviny první zářijové dekády. Podle observatoře v Klementinu se průměrné dlouhodobé teploty v jiljském období pohybují v intervalu 16,5 - 17,5 st.C.
Ze starých kronik, o počasí: 30. srpen L.P. 1837 silný mráz zničil brambory. Úroda byla poloviční. (z Bystré u Poličky, Vincenc Fedrsall)
Lidová rčení: Rozumí po čem, nebo čím v pátek koza brzdí – je hloupý.
Dnes má svátek Vladěna, jde o českou variantu jihoslovanského Vladana. Význam jména je ta, která vládne, vládkyně.
Dnes se připomíná sv. Fiakr. Málokdo ví, že fiakr a fiakristé dostali jméno po svatém Fiakrovi. To proto, že kočí v Paříži měli své stanoviště u kostela sv. Fiakra. Sv. Fiakr se narodil kolem roku 610 v Irsku. Je patronem zahradníků, obchodníků s květinami, kovářů, bednářů, výrobců punčoch, baličů, notářů. Atributy: lopata, rýč, věnec z růží.
Pochází z Irska, odkud přicestoval do Francie. Důvodem prý bylo jeho hledání samoty před světskou slávou. Podle nespolehlivého legendárního vyprávění měl totiž pocházet z královského rodu. Spolehlivou zprávou je až jeho návštěva benediktinského biskupa v Meaux, sv. Farona, od kterého obdržel v blízkém Breuil pozemek. Na něm si postavil poustevnu, u které založil zahradu na pěstování zeleniny a vybudoval i skromnou ubytovnu pro poutníky. K orbě nepoužíval pluh, ale prý pouze svoji hůl. Podle legendy na pozemku, kde býval les, vyrostla kvetoucí zahrada. Jedni si myslí, že holí nazýval rýč, druzí se kloní k tomu, že si pomohl zázrakem.
Měl dar uzdravování, zmiňovány jsou zejména venerické choroby (pohlavní a problémy s hemoroidy). Časem se kolem Fiakra vytvořila i skupina žáků. Byl velmi dbalý čistoty srdce a prý až úzkostlivý ve vztahu k ženám, kterých se stranil, aby se chránil před možností prohřešku. Zemřel asi v r. 670. Pohřben byl v Meaux a u jeho hrobu byla vyprošována zázračná uzdravení. Jeho ostatky byly později přeneseny do chrámu v Meaux. Místo jeho poustevnického života bylo nazváno Seine-et- Marne a město zbudované v oněch místech Saint-Fiacre-en-Brie.

zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz
vyobrazení: koláž Antonín ViK