Důlní duch
U Rittersgrunu v Krušnohoří děly se ve starých dobách, kdy horníci přicházeli kovy dobývat, mnohé podivné věci. Hory se bránily vydávat lidem svoje poklady, a proto vysílaly svoje duchy, aby lidi zastrašili. U skály na břehu potoka zjevovalo se strašidlo v podobě horníka. Nosilo rozžatý kahan na hlavě, přepadalo lidi a s velkým rámusem je házelo do potoka. Také na jiném místě se strašidlo v podobě horníka objevilo. Jednomu zedníkovi, který písek prosíval, skočilo na krk. Jiné lidi vodilo na druhou stranu vrchu, kde železné dveře vedly k podzemním pokladům. Bralo na sebe podobu panny, vlka nebo lišky. A když později lidé přišli, aby dveře otevřeli, nikdy jich nenalezli.
Bouřlivá svatba
Před pěti sty lety přišli horníci i do údolí, kterým vede cesta z Horního Jiřetína do Hory sv. Kateřiny, aby vyčerpali nalezená ložiska stříbrné rudy. Vystavěli si dřevěné chýše a závod na drcení rudy vodou hnaný, pilně pracoval, aby rozdrcenou rudu mohly roztavit v huti. Jednoho letního dne se z Horního Jiřetína vracel svatební průvod do hornické osady. Horníci slavnostně oblečení kráčeli v průvodu. Vždyť se ženil jejich pan důlní a takového pána bylo nutno hodně uctít!
Svatební společnost se usadila pod staré stromy, kde bylo připraveno jídlo k hostině. Džbánky vesele kolovaly a hlučné hlasy vesele zněly do ticha lesa. K večeru se však obloha zakabonila a temně zaburácelo. Netrvalo dlouho a zcela na blízku blesk stíhal blesk, takže i zvířata prchala do svých úkrytů. Také mnozí svatebčané se chystali odejiti. Tu ženich vyskočil, uchopil naplněný džbánek, odešel na volné prostranství mezi budovami, zdvihnul džbánek proti obloze a zavolal“ Ty, tam nahoře, měj přece rozum, nekaž mi moji svatbu! Na džbánku piva mi nezáleží, jenom si svoji vodu podrž nahoře!“ Po těchto slovech se znova mocně zablesklo a zahřmělo. Mraky se protrhly a vodou zalily zemi tak, že svatebčané utekli do chýší.
Průtrží mračen nahromadilo se tolik vody v údolí, že veškeré chatrče byly odneseny, ba ani po závodu na drcení rudy žádné stopy nezbylo. Ze svatebčanů zachránil se jediný člověk, který po výzvě ženichově skočil na výše položené místo.
Zbožní lidé k upomínce na tuto událost zasadili blízko místa, kde se závod na drcení rudy nacházel, mladou jedli a upevnili na ni obrázek s Madonnou. Aby v budoucnosti při průtržích mračen voda tolik škod nenadělala, vystavěny byly hráze v rovině pod Dolním Jiřetínem. Hráze byly posázeny silnými duby, které byly vykáceny v šedesátých letech minulého století. Snad lidé v rovině věřili, že by se mohl opět narodit ženich, džbánkem svátému Petru hrozící.
V okresu teplickém se podobná katastrofa stala roku 1898, kdy divoký potok odnesl z Bystřice na dvacet domků pevně stavěných a způsobil i níže škody obrovské. Ale není ničeho známo, že by byl nahoře v průsmyku krušnohorském, kde průtrž mračen nastala, rouhal se někdo sv. Petrovi radou, aby si svoji vodu hezky podržel.
