Zábobonky (pověry) o štědrém dni jsou velmi četné a ve všech krajích českých jsou si podobné ne-li stejné. Příkladem štědrovečerního života na Vsacku bude Nový Hrozenkov a Velké Karlovice, dědiny, která poměrně nejlépe zachovávají starobylé zvyky a obyčeje.
Na Štědrý večer se lidé báli rozsvítit, protože byl rozšířen názor, že v kterém domě první rozsvítí, tam do roka někdo zemře nebo dům vyhoří. Proto se čekalo, až se na obloze objeví první hvězda, která tuto předpověď rušila. Jak zasvítily na obloze první hvězdy, lidé zasedli ke štědrovečernímu stolu. V tento večer se lidé chránili i před působením čarodějnic. Nic se proto nepůjčovalo z domu, zvláště chránili štědrovečerní jídla.
- Pecen chleba byl po upečení hned položen na stůl, kde zůstal nedotčen po celý den. Teprve na Štěpána při odstrojování vánočního stolu odkrojili z pecnu skrojek (paniček) a vložili ho do "zboží", aby se urodilo hodně obilí.
- Ve Velkých Karlovicích nechávaly hospodyně na kopisti (nástroj na hnětení těsta) kousek těsta. Děti pak kopistí potíraly všechny stromy v sadě, aby rodily hodně ovoce.
- Na Valašskokloboucku musely být "slíže" nebo "šlížky" (nekynuté knedlíky) tlusté a dlouhé jak obilné klasy, aby podobné klasy byly i v příští úrodě.
- Hrách nemá nikdo jísti na štědrý večer, aby nedostal vředy. (Rožnov p/R.)
- Štědrovečerní stůl se ve Študlově prostíral plachtou, trávnicí, které se na jaře používalo k rozsévání obilí, aby byla bohatá úroda.
- Na štědrovečerní stůl se nasypalo obilí, aby byla bohatá úroda.
- Pod plachtu (ubrus) lidé strkali peníze, čímž si chtěli zajistit dostatek peněz v příštím roce.
- Pod ubrus si každý dal špetičku soli, před kým se rozpustí, ten do roka umře.
- Gazděna vybrala z ohniště všem stolovníkům žížlavé uhlíčky a před každého jeden položila. Komu uhlíček za večera neuhasl, ten do roka nezemřel, komu však zčernal, ten měl do roku umřít.
- Řetězem Valaši obtáhli štědrovečerní stůl, aby nemohli na statek vlci a zloději nekradli, podle jiného výkladu se řetězem stůl zamknul, aby se vlkům zamkla huba a nepožírali ovce. V pozdější době měl řetěz symbolizovat soudržnost rodiny a pevné zdraví.
- Kde nezamykali stůl (trnože), položil si každý pod nohy něco železného, nohy pak nebolí a neotékají. Místy se pod nohy kladla i sekera s pantokem a dalšími železnými věcmi, a to proto, aby čarodějnice neškodily.
- Během večeře nesmí být v domě žádný cizinec, ten by z domu vynesl všechno požehnání a také by mohl jednoduše někoho domácího uřknout.
- Při každém jídle museli všichni odložit z mísy kousek jídla, který se nechával na stole; pro dušičky nebo jako památka na nebožtíky. Po skončení večeře se drobty hodily do ohně.
- Na Rusavě připravovali ke štědrovečerní večeři velký koláč, z něhož snědl každý člen rodiny jen prostředek. Kraje koláče se dávaly dobytku, drůbeži a ptákům.
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Český lid a Venkov
Vánoční obyčeje na Valašsku – autor textu: PhDr. Josef Tomeš, Ph.D., zdroje: A. Plessingerová, B. M. Kulda, Moravské Valašsko – Matouš Václavek
vyobrazení: fotografie, https://nmvp.cz/roznov
