„Sedám sama na lavičku, listí padá a padá. Tiše a zvolna krouží vzduchem a zář zapadajícího slunce je nějak rudější a purpurovější. Více než jindy svítí na ten kousek české země a obrysy letohrádku se nějak obalují mlhou. Už tu není nikdo, jen stromy tiše ševelí, jako by si vypravovaly ze starých pamětí. Větve jejich i zbytky listí jsou v záři slunce načervenalé, ale i to zhasíná, slunce zapadá a tady najednou je zima i šero, to ticho začíná strašit, odcházím. Ještě naposled se ohlížím, ale nevidím nic, než směsici stínů, stromů a neurčitou siluetu letohrádku. Je vždycky krásná, ale teď v tom smutku podzimu je nejkrásnější.“
(Náhoda tomu chtěla, že se podařilo spojit text z časopisu Venkov a nádherný obraz od malíře Jakuba Schikanedera v jeden kouzelný podzimní příběh)
Červánky jsou meteorologický pojem, který označuje jev odehrávající se na večerní, případně také ranní obloze. Jako červánky se označuje zbarvení oblohy do červené, růžové, oranžové nebo i žluté barvy. Tento jev nastává především v létě za západu slunce. Hlavně po větrném dni se v atmosféře nachází velké množství zvířeného prachu. Při stmívání dochází k ochlazení atmosféry. Vlivem poklesu teploty vodní páry kondenzují v podobě ledových krystalků na částečkách prachu. Když sluneční paprsky ozařují tyto krystalky, dochází v nich k lomu a rozptylu světla a obloha se pozorovateli jeví barevně. Současně je možné na obloze často pozorovat tzv. beránky. Ranní červánky jsou méně časté.
