Zajímavý popis počasí tohoto dne se nám dochoval z roku 1795 od Františka Vaváka (1741-1816), kronikáře a rychtáře milčického. Ten jistě dobře znal pranostiky k 25. lednu, neboť si k tomuto dni poznamenal: "Pranostikáři staří tomuto dni mnoho přičítali. Jaký prý on jest, že tak v tomto roce se děje, to jest na den Obrácení sv. Pavla na víru."
Takto barvitě líčí průběh tuhé a sněžné zimy na Poděbradsku:
Na den Obrácení svatého Pavla (25.1.) na víru
bylo mnoho sněhu a velká zima nad míru,
taky, že málo lidu bylo v chrámích Páně,
aniž se nemohly k tomu užít sáně,
všecko sníh zapadal a vítr zafoukal,
ani žádný forman cestou jet netroufal.
Ještě znovu ouzkost měly s tou zimou mnohé vesnice,
neb žádné vody neměly jejich domácí studnice,
mráz vytáhl i prameny a dna v studnicích vysušil,
lid i dobytek nebohý s zimou žízně zkusil.
Mlynáři skrz tu tvrdotu nemohli svou nikde mlíti,
chudí lidé bez forotu nemohli i chleba míti.
Zima z přelomu let 1794 a 1795 byla podle historických záznamů velmi studená a dlouhá. V mostecké kronice je zpráva, že zima se natolik protáhla, že skončila teprve v létě: „Déšť se sněhem padal v Mostě ještě 15. července 1795, stejně jako o týden později.“
zdroj: knižní archív Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
