Proč se jidáše mazaly medem a házely do studní?
Jidáše jsou tradiční obřadní pečivo z kynutého těsta, které svou přípravou připomíná „dušičky“. Podle lidových zvyků se pekly za úsvitu na Zelený čtvrtek, a ještě horké se potíraly medem. Svým specifickým zavinutým tvarem mají připomínat smyčku na provazu, na kterém ukončil svůj život apoštol Jidáš poté, co polibkem zradil Ježíše a zapříčinil jeho zatčení. Traduje se, že pokud se jidáše snědí s medem hned ráno na lačno či "na čutrobu", ochrání člověka po celý rok před uštknutím a žihadly: "Had, štír i včela se mu vyhne a v roce nezastůně." Také se věřilo, že pokud někdo zabloudí v lese, stačí si vzpomenout s kým jidáška jedl a hned nalezne cestu zpátky. Kromě náboženského významu jsou však jidáše také symbolem plodnosti a hojnosti, tedy tradičních charakteristik přicházejícího jara.
Jidáše, jidášky se podle krajových zvyklostí pekly v různých tvarech. Jako placka, která se před pečením zdobila nožem nebo vpichy dřevěným hřebenem (asi nejstarší forma), jako závitnice, preclík či provázek stáčený z válečků těsta v napodobení provazu, na němž se Jidáš údajně oběsil. Jidáše se pekly doma nebo byly k dostání u pekařů. Místy se pekly "dolky podpopelné“ – placky bohatě potřené rozředěným medem. Peklo se jich vždy hodně, aby tato sladká a ochranná pochoutka zbyla i na následující postní den. Medem se mazaly nejen jidáše, ale i chléb. Med se užíval i jako preventivní lék k mazání částí těla. Na Horácku si lidé mazali medem palce na nohou a dlaně na rukou, aby je nic jedovatého neštíplo. Kousek chleba s medem se dával dobytku a drůbeži. Místy hospodyně před východem slunce hodila tři kamínky pomazané medem do studně, aby byla voda vždy čistá. (Novopacko)
Na Telčsku a v částech Vysočiny byla typickým pokrmem Zeleného čtvrtku sladká kaše s medem. Původně šlo o prosté jídlo pro chudé a žebráky, které se do svátečního jídelníčku měšťanů a sedláků dostalo zřejmě skrze tradici obdarovávání nuzných. Tento zvyk byl zavedený především na jindřichohradeckém a telčském panství, kde se sladká kaše stala symbolem milosrdenství. Podle zvláštní listiny z roku 1529 zavazuje Adam z Hradce své potomky a dědice k dodržování krmení chudých na Zelený čtvrtek „podle starobylého obyčeje“, který zachovávali už jeho předkové. Trval do roku 1783.
Recept na velikonoční jidáše, u kterých je mazání medu kolem pusy povoleno najdete zde. Odkaz vás zavede na stránky: Florentýna a kuchařka pro dceru. Z této stránky je také titulní obrázek.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol. a kniha Obyčeje a slavnosti – Eva Večerková
