Latina má pro lásku dvě slova: amor (láska milenecká, toužící, včetně sexuální) a caritas (láska mateřská, pečující).
Láska se přirozeně netýkala jenom venkova. V městské, a hlavně ve studentské společnosti byla milostná romantika často oslavovaná poezií, především v duchu nesmrtelného Máchova Máje. K. H. Mácha se stal symbolem mládí, lásky a nepsaným patronem prvomájové noci, alespoň v Praze. Zde mladí lidé chodí k jeho soše na Pražském Petříně, zde se hraje, zpívá a samozřejmě zde nechybějí tradiční polibky pod rozkvetlými stromy.
Ke studentským zábavám a tradici patří i majálés. Májové slavnosti mají v Čechách tradici od dob národního obrození a dodnes jsou záležitostí hlavně vysokoškolské mládeže. Jsou to bujaré oslavy nastupujícího „měsíce lásky“, konané s nadšením a originalitou. Provází je průvod, vtipné proslovy, volba krále majálesu a zábava trvající až do rána.
Karel Hynek Mácha napsal "Mág"
Staršího pojmenování měsíce května, tedy "máj" užil Karel Hynek Mácha při psaní své slavné básně Máj ještě roku 1836. Nikoli proto, že pro jeho báseň znělo libozvučněji než české „květen“, ale proto, že Jungmannovo pojmenování se do podvědomí lidí dostávalo jen velmi pomalu. Podle tehdejšího dobového pravopisu navíc Mácha napsal „Mág“ (tak je pojmenováno i první vydání), což méně sečtělé čtenáře může i dnes poplést. Do třicátých let 19. století byla obě slova v zásadě rovnocenná, je ovšem nepochybné, že poetika veršů Máje přispěla k stylovému přehodnocení slova máj, jež postupně přebíralo roli vyjádření jarního rozpuku přírody a erotiky. Tím se nakonec zcela obrátilo počáteční vnímání dvojice máj – květen. Název Máchova díla bychom tak pro zachování původního vyznění vlastně měli do dnešní češtiny překládat suchým a profánním „Květen.“
Máj, Karel Hynek Mácha
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Čtvero ročních dob, Jiřina Langhammerová
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
