Jakmile sníh sešel a sluníčko tepleji zasvitlo nastala výprava na „kočičky“ do lesa. Chlapci si nařezali vrbových větví, málo ještě rozvíjejících se, které uložili doma do hrnce s vodou a nechali je na teplém místě, aby se do květné neděle rozvily. Někde řezali ke kočičkám i větve břízy, angreštu. V sobotu před květnou nedělí se ještě řezal tis a akátové pruty se „špíchalama“.
Na květnou neděli pomohl otec hochům ze všeho udělat pěkné košťátko. Vedle jednoduchých kytic z jílových větví se často vytvářely umně spletené svazky rozmanité skladby prutů: mezi kočičky zasadil krásně pučící větvičky zeleného angreštu, břízy, lísky, jasanu, dubu, tisu, klokočí. Když bylo kočiček mnoho a nedala se otýpka pobrat do ruky, nasadilo se vše na hůl a postupně se k ní od spodu jednotlivé větvičky přivazovaly houžví a provazci. Vzniklo tak „košťátko, kocór, palma, ráhno, bahníř, křenf, beran - ten býval vysoký i několik metrů“.
