Svátek Tří králů se v křesťanském názvosloví nazývá svátek Zjevení Páně. Podle legendy to byli tři mudrci či mágové, snad i astrologové nebo vzdělaní kněží pravděpodobně z Persie. Dá se tak usuzovat i podle jejich oděvu: dlouhé pytlovité kalhoty, kuželovitá čapka.
V evangelním příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. V biblických textech není rovněž uvedeno, jak se tito muži jmenovali a jak byli staří. Starokřesťanský výklad mluvil jednou o dvou, jindy o třech, poté dokonce o patnácti mudrcích, až se nakonec ustálil na třech. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje podle tří darů, které sebou do Betléma přinesli, tedy zlata, kadidla a myrhy.
Tři mágové jsou zpodobněni už na prvním doposud známém vyobrazení Kristova narození na fresce v římských katakombách sv. Priscilly z první poloviny 3. století (viz obrázek). Na nástěnných malbách na sobě ještě měli roucha Mithrových kněží a čapky kuželovitého tvaru s cípem přehnutým dopředu. Kolem 10. století začali být znázorňování v královském rouchu místo v šatech perského vzoru. 
Později se v představách nejen prostých lidí, ale dokonce i některých církevních autorit, mágové či mudrcové postupně změnili v důstojné a vznešené tři krále. Alexandrijský spis z doby kolem roku 500 uvádí dokonce jména tří mudrců - Caspar, Melchior a Balthasar. Označení králové se objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Postupem času se však na ně zapomnělo a oživili je až letopisci v 9. století. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar prokazatelně jako první uvedl kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století, Petr Comestor, v tu chvíli je uznala i církev. Nakonec se výklad sjednotil na již výše uvedených jménech Kašpar (Caspar), Melichar (Mechior, Melchior, Melkon) a Baltazar (Balthasar, Belsazar, Balzar).
Jak mudrcové vypadali a kdy se objevil mouřenín:
Zpočátku byli představováni jako mladí muži, protože starci by podle dávné pověry svými dary novorozeněti štěstí nepřinesli. Postupem času se jejich věk na různých vyobrazeních měnil. Z počátku chyběl mouřenín, dnes známý z dětských koled, protože podle pyšné středověké evropské šlechty nemohl mít král černou pleť, objevil se až někdy ve 14. století.
Původně byl nejstarším Melichar, prostředním byl Baltazar a nejmladším Kašpar. Ani když Kašpar získal podobu urostlého mladšího muže černé pleti, nebylo ještě přesné rozlišení trojice králů ukončeno. Postupem času byla jména přiřazována k jiným postavám, až nakonec v českých zemích se vše ustálilo na tomto pravidle: Kašpar je nejstarší, prostředním je Melichar a "černým vzadu" je Baltazar.
Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později byly jejím synem Konstantinem darovány milánskému biskupovi Eustorgiu, rodáku z Konstantinopole. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu Hildebold-Domu. U nás uctívání tří králů podpořil dar, který obohatil sbírku relikvií Karla IV, kousek kosti údajně z Baltazarovy lebky.
V lidové tradici se Tři králové těšili zvláštní úctě jako pomocníci v nouzi, ochránci domu a chléva, cestujících a poutníků, byli vzýváni k pomoci před krupobitím, bouří a nebezpečí cesty a do jejich patronátu patří také lékárny a hostince.
Symbolika tří králů bývá také vysvětlována jako znázornění tří stádií lidského života, proto byli také často králové zobrazováni jako mladík, zralý muž a stařec. Počet tří králů se dá vykládat i jako symbol tří světadílů.
Baltazar - je jméno jednoho ze tří mudrců, kteří se do Betléma přišli poklonit právě narozenému chlapci Ježíši. Jméno Baltazar obdržel prorok Daniel na dvoře babylonského krále Nabukadnezara. Podle některých legendárních vyprávění byl Baltazar věkově prostředním z bílých králů, v souladu s jinými byl mouřenín. Baltazar bývá zobrazován jako muž středního věku, černovlasý s krátkou zastřiženou bradkou, ale i jako černý král stojící v pozadí a přihlížející předávání darů Ježíškovi. V ruce často drží žezlo, zlatou nádobku a kadidlo. Je oblečen do dlouhého pláště, podkasaných kalhot, košile a vysokých bod. Na hlavě mívá zelený turban.
Kašpar - byl dlouho považován za nejmladšího z trojice králů, kteří přinesli Ježíškovi do Betléma dary. Kašpar míval také často černou barvu pleti. Jeho tradičním oděvem byly široké orientální kalhoty sahající po kolena a modrý plášť. Na hlavě míval turban s královskou korunou. V rukou drží nádobu s myrhou.
Melichar - na nejstarších dochovaných zobrazeních je Melicharova tvář podobná antickým podobiznám Sokrata nebo Platóna. Původně byl Melichar brán jako nejstarší mudrc, nyní se ustálil na pozici věkově uprostřed. Je oděn do červeného pláště lemovaného hermelínovou kožešinou. Před jesličkami většinou klečí a u nohou má položenou královskou korunu a žezlo. Symbolizuje evropský kontinent a bílou rasu.
Byli Tři králové nakonec čtyři?
Mnozí znáte legendu Henryho van Dyka, v níž autor kromě tradičních tří mudrců zobrazuje perského mudrce Artabana. Prodal dům a koupil tři diamanty, které chtěl darovat nově narozenému Králi. Na místo setkání přišel později, protože na poušti potkal žebráka, kterého zachránil jedním z diamantů. Po velkých útrapách dorazil do Betléma, ale Svatá rodina už byla pryč. Ve městě právě vraždili Herodovi vojáci a Artaban druhým z diamantů zachránil život jednomu chlapci.
Třicet let procházel krajem. Unavený se vrátil do Jeruzaléma, kde se právě chystalo Ježíšovo ukřižování. Mudrc spěchá, aby se alespoň v poslední chvíli poklonil Mesiáši a možná mu diamantem zachránil život. Cestou ale přichází i o tento poslední – daruje ho jako výkupné za dívku, které hrozilo otroctví. Pokleká před Ježíšův kříž, zklamaný, že mu nemá co dát. Ježíš ale říká: „Potkal jsi mě už v žebrákovi, chlapci i v děvčeti, kterým jsi zachránil život... Proto ještě dnes budeš se mnou v mém království.“ ( www.pastorace.cz )
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, kniha: Vánoce - Pavel Toufar
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
