Jelen a podoba jeho (1876)
Jelen do tiché kdys vody hleděl,
by, jak vypadá as, jednou zvěděl.
Dívaje se hrdě na parohy,
chválil tyto, ale tupil nohy:
„Jak ta koruna se slavně dělá,
postava má k tomu krásná celá!“
„Takové však tenké nohy miti?
Ty by silnější přec měly býti!“
Najednou tu slyší lovců zvuky,
ubíhá již, lekán těmi hluky.
Chvátá k lesu: pomáhají nohy,
ale běda! Vězí za parohy.
Pádí za ním rychlý zástup honců,
jelen vidí osud svých již konců.
Takto dojde ten, kdo bez mírnosti,
nad svůj stav si vede v nádhernosti.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, František Doucha (1810, Praha - 1884, Praha), Příklady v bájném rouchu, 1876
Byl český katolický kněz, spisovatel, překladatel a bibliograf. Spolu s Karlem Aloisem Vinařickým bývá označován za zakladatele české literatury pro děti.
vyobrazení: obraz, autor neznámý
