Síla modrých plodů pro odvodnění, uvolnění křečí a detoxikaci
Jalovec obecný (Juniperus communis) zvaný boleráz je houževnatý, stálezelený jehličnan, který si v průběhu staletí vydobyl neotřesitelné místo v mytologii, lidovém léčitelství i moderní gastronomii. Tento vytrvalý keř, kterému se daří na slunných stráních a chudých půdách, je proslulý svými tmavomodrými aromatickými plody – jalovčinkami. Ty v sobě ukrývají koncentrovanou sílu lesní pryskyřice, divoké přírody a esenciálních olejů, které dokážou prohřát tělo i povzbudit smysly. Na těchto jedinečných vlastnostech staví i borovička, známá jalovcová pálenka připravovaná právě z těchto plodů.
Jedno staré přísloví praví „užívejte jalovec, jezte Bedrník, nebudete stonat, nebudete mřít“. Jalovec je stromem tajemným, a má také takovou energii, až magickou. Jeho působení je především v oblasti „duchovní“. Starogermánské kmeny používaly vykuřování jalovcovým dřevem jako součást pohřebního rituálu. Prut jalovce působí jako zbraň proti zlým snům a duchům. Ochraňuje osobu před zakletím jinou osobou. Lidé také věřili, že rozhozením několika jalovcových kuliček na dvoře ochrání své hospodářství před čarodějnicemi. Stejnou službu udělal i samotný keř vysazený před vchodem do domu – zlé síly totiž nemohly vstoupit dovnitř, pokud správně neuhodly, kolik jehlic na něm roste.
V našich obyčejích se jalovec hojně využíval i ke šlehání a vykuřování. O velikonočních svátcích se hoši mezi sebou mrskali jalovcovými pruty, dokud slabší strana neustoupila. Jalovcovou větví se šlehali i na den Mláďátek (28. prosince), neboť se věřilo, že jalovec dává člověku životní sílu a zapuzuje zlé mocnosti. Účinek měl být stejný jako při mrskání prutem lískovým. Pálením jalovcových bobulí se pak vykuřovaly domy i chlévy. Tento kouř měl zahánět nemoci, léčit dobytek a chránit ho před uhranutím či otoky. Hospodáři jalovcem vykuřovali krávy obzvláště při novoluní, aby dobře prospívaly a přibíraly na váze.
Jalovec posiluje, osvěžuje, podporuje nervovou soustavu i lidskou psychiku, a navíc přitahuje tolik důležitou lásku. Skvělým způsobem, jak jeho sílu využít, je například navléknout zralé bobulky na šňůrku a pověsit je kdekoli v domě. Jalovec se také dříve nazýval „dárce života“. Ve starém herbáři se můžete dočíst: „Zelené čerstvé i zralé bobule jalovcové, zelené a pichlavé větvičky i usušený kořen, když se zapálí, pěkně voní. Takové kouření zahání hady a zlé povětří.“
Věřilo se, že zničit jalovcový keř, přináší neštěstí, naopak přítomnost větvičky ve vaší kapse vás ochrání před nemocemi. Naši sousedé, z Alpských zemí byli přesvědčeni, že když si větévku jalovce zasunou za klobouk, budou jako chodci stále svěží, a nikdy se na svých pěších cestách neunaví. Též stačilo při dlouhé chůzi na chvíli spočinout pod jalovcovým keřem, a mohli bez únavy a svěží zase pokračovat.
Z dávné historie jalovce:
Jalovec má dlouhou historii využití v tradiční medicíně a kultuře. Používal se už ve starověkém Egyptě, kde byl ceněn pro své antiseptické vlastnosti a jako součást balzamovacích procesů. Hippokrates (465 – 375 př.n.l.) jalovec používal zevně k ošetřování pištělí a ran a vnitřně k urychlení porodu. Větvě byly indiány používány jako bylinný lék na infekce močových cest. Léčebná sláva jalovce pokračovala i ve středověku, kdy Arabové vyráběli pověstná jalovcová povidla, uváděná v některých starších lékopisech dosud. Západní kmeny mísily bobule s kořenem dřišťálu (Berberis) v bylinném čaji k léčbě cukrovky. Hildegarda z Bingenu je doporučovala na plicní choroby a horečku a jako močopudný prostředek. Především však bylo vykuřování těmito aromatickými plody považováno za účinnou ochranu proti moru.
Lipská nauka o bylinách popisuje především léčebné účinky jalovce při průjmu: "Strom jalovcový hřejivý a vysušující jest v prvním stupni, a kdo v receptech ho nalezne, plody jeho má vzíti. V květnu sbírati se mají a dva roky účinek si uchovají. A silou jejich jest, že uvolňují a stravují. Proti toku břišnímu, kterýžto především z průjmu pochází, jenž v žaludku a střevech vězí, vař plod ve vodě dešťové, a trpící, nechť až k pupku se do vývaru toho posadí a břicho v té vodě si tře."
Účinky na zdraví a sběr plodů:
Plody jalovce se sbírají na podzim až do konce října, takže jejich sběrem končíme bylinkářskou sezonu. Jalovce dozrávají jednou za dva roky, někdy i několik let vynechají. Musíme je dobře prohlížet, sbírají se jen modročerné plody, pěkně vybarvené. Ihned po návratu domů je rozložte a sušte v tenké vrstvě, neboť se lehce zapaří. Plody jalovce jsou na seznamu lékárenských rostlin, takže si ji běžně můžeme koupit. Látka z jalovce posiluje zažívací orgány a podporuje proplachování ledvin a močových cest. Spolu s flavonoidy uvolňuje křeče. (zdroj)
Na podporu trávení lze postupně rozžvýkat 10 plodů, rozložených během celého dne; není to však určeno k trvalému užívání, nýbrž jen pro několikadenní kúru. Plody jsou obsaženy jen v několika málo močopudných a ledvinových čajích, jelikož jejich podpora ledvin je dnes při vysokém dávkování považována za povážlivou.
Hlavní léčebně použití jalovce je při močových onemocněních, zvláště při bílkovině v moči (spolu se zlatobýlem, břízou a vřesem). Jalovec přidáváme také do močopudných čajů a do směsí na choroby dýchacích cest. Zlepšuje látkovou výměnu (metabolismus) v kloubech, což ho spolu s močopudnými účinky před určuje k léčení kloubního revmatismu (revmatoidní artritida). Lze ho doporučit i při srdeční slabosti na odvodnění organismu - otoky nohou (otoky kolem kotníků) způsobené selháváním srdce. K tomuto účinku lze použít i krušinu a libečkem. Dále lze jalovec použít při různých kožních chorobách. Před použitím je vhodné plody rozdrtit, aby se dosáhlo lepšího vyluhování účinných látek.
Z plodů jalovce se připravuje také oblíbená koupel nebo jsou přísadou do různých léčivých odvarů na koupání, nejčastěji při revmatismu a jiných bolestech kloubů. Pro tento účel můžeme používat i mladé jarní výhonky. Taková koupel neuvěřitelně posiluje celé tělo.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a www.bylinkyprovsechny.cz
