Majetková dohoda mezi rodinami byla jednou ze tří nejpodstatnějších částí svatby. Vedle samotné smlouvy patřilo k nezbytným náležitostem ještě obřadní předání nevěsty do rukou ženicha a naplnění manželství první společnou nocí. Tento řád se pevně udržoval od dob starověkých, přes středověk až do počátku novověku. Velmi dlouho, až do druhé poloviny 17. století rovnala se svatební smlouva uzavření manželství, které církevní obřad už jen potvrzoval.
Ve druhé polovině 17. století se podobné smlouvy začaly v písemné podobě objevovat i na českém a moravském venkově (v západoevropských zemích mnohem dříve). Podepisovaly se za přítomnosti rychtáře a obecního písaře, později se v týdnu po námluvách jezdilo k notáři. Ještě koncem 19. století se dohadování rodičů před svatbou zúčastnil i notář, který hned zařídil připsání majetku novomanželům. Mnohé smlouvy obsahovaly také ustanovení, že v případě předčasné smrti nevěsty se věno vrátí její rodině.
Snítka rozmarýnu a stvrzení věna:
Jakmile byly smlouvy podepsány, dohodly se obě rodiny také na termínu svatby. Nevěsta i ženich poděkovali rodičům za věno a obvěno políbením ruky. Poté nevěsta podala ženichovi na talířku snítku rozmarýnu a vyšívaný šátek. Rozmarýn měl vyjadřovat přání nevěsty, aby svému muži zůstala milá a voněla mu až do smrti, zatímco šátek se stával symbolem věčné manželské lásky. Ženich se pak nevěstě odvděčil stříbrným penízem. Po skončení tohoto aktu byli všichni hosté hojně uhoštění jídlem a pitím. Domů se pak rozcházeli s bohatou výslužkou, kterou tvořil veliký koláč a kus pečeného masa. Poznámka pod čarou: Pokud nevěsta dostala věnem krávu, musela si pro ni do chléva dojít sama. Chytila ji za provaz a osobně ji vyvedla ven; teprve poté mohl zvíře převzít a vést kdokoli jiný.
Na vrchnostenském úřadě:
Následujícího dne se zástupci obou stran odebrali s čerstvě sepsanou svatební smlouvou na vrchnostenský úřad. Tam dokument předložili panu direktorovi, vrchnímu úředníku na panství, který jej pečlivě prohlédl. Pokud proti ujednání neměl žádných námitek, odevzdal listinu aktuárovi, úředníku obstarávajícímu právní záležitosti. Tento úředník smlouvu za přítomnosti všech zúčastněných přepsal, dal ji novomanželům i svědkům podepsat a následně jim vydal oficiální svolení k církevním ohláškám. Po samotné svatbě pak byla celá smlouva právoplatně zapsána do gruntovních knih.
Na Uhersko Brodsku se svatební smlouvy písemně uzavíraly ojediněle až do první světové války. Měly jednotnou podobu; za jejich vyhotovení odpovídalo představenstvo obce v čele s "pudmistrem". Platnost smluv byla zaručena podpisem dvou svědků, ženicha, nevěsty, jejich rodičů nebo poručníků, obecního představenstva a zapisovatele. Po první světové válce se stala otázka ženichova a nevěstina příspěvku do manželství věci ústní dohody při aktu námluv. Konečně, hospodářské postavení jednotlivých rodin a z něho plynoucí výše věna, bylo na vesnici obecně známé.
Ukázka historické svatební smlouvy ze Strání, L.P. 1800:
Byla zapsána mezi osmnáctiletými snoubenci Pavlem Bruštíkem a Alžbětou Končitíkou z dědiny Strání za přítomnosti svědků. Dokument upravuje vzájemný manželský slib lásky, předání podsednického gruntu No 153 ženichem (s výměnkem pro rodiče) v hodnotě 50 zlatých a věno nevěsty v podobě jalůvky v hodnotě 6 zlatých. Celý původní text smlouvy je k dispozici:
Stalo se dnes dolu psaného dne a roku mezi Pavlem, vlastním synem Ondráše Bruštíka z No 153, jakožto ženichem 18 roků starým z jedné, pak mezi Alžbětou, vlastní dcerou nebožtíka Jana Končítíka z No 86, jakožto nevěstou též 18 roků starou z druhé strany, oba z dědiny Strání, za přítomnosti k tomu vyžádaných svědků následující svatební smlouva, která až po požehnání duchovním svou náležitou platnost míti má a sice:
1) Slibují sobě obě svatební osoby manželskou lásku.
2) Zadává ženich své nevěstě malý podsednický grunt pod No 153, který od svého otce dostává, (ale sice na ten způsob, že otec a matka do smrti hospodářem býti má) o 50 zlatých, naproti tomu:
3) Zadává nevěsta svému ženichovi jednu jalůvku v ceně za 6 zl. od své matky dostávající.
Poslední za:
4) Takto se obě „stránky“ domluvily, že co oni ještě spolu „zhospodařejí“ a v této smluvě sobě zadaly, všechno té na živu zůstávající straně za vlastní majetek přináležet má. Ku kterému koncu tato svatební smlouva upřímná a podepsaná pak s obecní pečetí potvrzená jest. Stalo se ve Strání 7. ledna 1800. Pavel Bruštík – ženich, Ondráš Bruštík – svědek, Matúš Končítík – svědek, Alžběta Končítíková – nevěsta.
Svatební smlouva z roku 1722:
Svatební smlouva mezi poctivým mládencem Janem Vrbkou, vlastním synem Kašpara Vrbky z Lhoty se strany jedné, a poctivou matrónou Justínou, pozůstalou vdovou po nebožtíku Jiříku Chytilu z Nákla (Haná) ze strany druhé.
„Léta Páně 1723. dne 11. Julia za foitu Jiříka Obcházela, purkmistra Jiříka Zatloukala, konšelů: Franty Němce, Norberta Záchrady, Jana Babičky, Šebestiana Pokornýho, Martina Sklenáře, Jakuba Hrabala a Jiříka Dostála; za tohoto práva staly se svatební smlouvy celý a dokonalý a uvěřený osobami těmito, totiž: Poctivým mládencem Janem, vlastním synem Kašpara Vrbky z Lhoty se strany jedné, a poctivou matronou Justinou, pozůstalou vdovou po nebožtíku Jiříku Chytilu z Nákla ze strany druhé, a to takový: Že já Jan, vejš jmenovaný, mladý ženich z usouzení Pána Boha Všemohoucího, z vnuknutí Ducha sv., a z nařízení církve sv. katolické, beru sobě poctivou matronu Justinu, vejš jmenovanou, za pravou a věrnou manželku, a přijímám ji do statečku svého, který koliv mám z požehnání Božího, anebo bych ještě míti mohl, buď po rodičích svých milých nebo bratřích, sestrách i přátelích krevních, blízkých neb dalekých, aneb kdyby se čeho táž jistá Justina, manželka má doptati mohla, buď v městě, městečku aneb ve vsi mně spravedlivým nápadem přináležejícím, hned po té hodině velebným duchovním pánem páterem oddáni, a těch smluv svatebních dokonání, mocnou hospodini a dědičkou činím, nic sobě nevymiňujíc.
Tím způsobem poctivá matrona Justina, vdova vejš jmenovaná, ten čas mladá nevěsta, vidouc k sobě takovou lásku mladého ženicha, pánův a přátel k tomu přižádaných prokázány, beru sobě poctivého mládence Jana, vejš jmenovaného za pravého a věrného manžela, a přijímám jej do statečku svého a t. d. – nic sobě nevymiňujíc.
Při těch smlouvách svatebních byli zejména tito: ze strany mladého ženicha Michal Švarc, Jan Vybíral a Jan Planička, všichni ze Lhoty. — Ze strany mladé nevěsty: Skubek, Fiomuž, Kropil, Scelař a ouřad svrchu psaný.
Majíce táž Justina po svým nebožtíku Jiříku Chytilu pět sirotků, Kašpara, Vavřince, Dorotu, Rozinu a Julianu, při těch smlouvách vymínila pro ně: Kdyby jim Pán Bůh dal toho dočkati, tedy:
Kašparovi má 4 stoly veselí dělati,
Vavřinovi též na 4 stoly,
Dorotě též na 4 stoly,
Rozině též na 4 stoly,
Julianě též na 4 stoly veselí dělati.
Anebo za takovou veselku budoucí hospodář šest rýnských položiti jednomu každému.
Item po veselí jednu měřici pšenice a jednu rži též položiti má jednomu každému.
Item Dorotě dceři jednu plachtu lněnou a jednu konopnou, dva obrusy lněné, jeden korálek pydrátový, jednu kordulku veřtatovou, dva kabátky, jeden karmasinový a druhý veřtatový.
Rozině též podobně. Julianě též podobně.
Při vůli milostivé vrchnosti. Anno 1722. 29. Septem. p. Cyrillus Obram. . .“
vyobrazení: Mikoláš Aleš a Božena Němcová
zdroj: kniha - Rodinné svátky a oslavy, Alena Vondroušková
kniha – Už mou milou do kostela vedou – PhDr. Vladimíra Jakouběová
(vydalo Muzeum Českého ráje v Turnově)
kniha – Česká svatba a Moravská svatba
vyobrazení: pohlednice Adolf Liebscher - Do mladé domácnosti
