Druhá květnová neděle je u nás dnem, kdy se vzdává pocta všem maminkám. V Československu se tento svátek začal slavit v roce 1923, díky Alici Masarykové, která byla jeho velkou propagátorkou. Po druhé světové válce byl postupně vytlačován oslavami Mezinárodního dne žen.
Historie svátku:
Kořeny lze vypátrat například v římské oslavě mateřství, která připadala na první březnový den. Nazývala se Matronalie a byla zasvěcena bohyni Juno, ochránkyni vdaných žen a nastávajících rodiček. V 16. století se v Anglii oslavoval svátek matek pod názvem Mateřská neděle (nebo neděle matek) a připadal na postní dobu před Velikonocemi. Mnoho chudých lidí tehdy sloužilo v bohatých domácnostech daleko od domova a nemohlo trávit čas se svými matkami. Proto sloužící dostávali na tento den volno, aby se mohli vrátit domů nebo navštívit kostel ve svém rodném městě, kde žily jejich matky a další příbuzní. (Mladší lidé cestou trhali květiny, které přinesli buď do kostela, nebo své matce).
Myšlenka mezinárodních a pravidelných oslav tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny Reeves Jarvisové, která bojovala za práva matek. Poprvé byl veřejně slaven o rok později. V roce 1914 vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek coby celonárodního svátku, konající se druhou květnovou neděli.
V Československu se začal slavit tento den v roce 1923. Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková. Po druhé světové válce byl postupně zatlačován do pozadí oslavami Mezinárodního dne žen (slaveného vždy 8. března), ale i přesto se dál v některých rodinách připomínal. Po roce 1989 se opět začal slavit veřejně. MDŽ se ale zachovává také, podobně, jako v jiných zemích. V některých zemích se oba svátky sloučily.
Karel Čapek: O svátku matek:
Někdy se přece jenom z ciziny můžeme něčemu naučit; drobet přitom bručíme, že je to zbytečnost a kdesi cosi, ale drobet se také stydíme, že jsme na to už dávno nepřišli sami. Jako tenhle Svátek matek, který slavíme právě dnes, poprvé a jistě ne naposled, z iniciativy Československé ochrany matek a kojenců. Naše mladé i staré maminky nejsou na tolik ohledů zvyklé, aby se jim zasvětil hnedle svátek jako svatým na nebi; a kdybyste jim šli do kuchyně blahopřát k jejich svátku, asi by se po vás ohnaly utěrkou a řekly by, ať si z nich neděláte blázny. Ale svátek maminek není pro blázny; jednou za rok bychom si měli vzpomenout, že ta tisíc a jedna práce, tisíc a jedna starost, jež tvoří život ženy-maminky, stojí za oslavu a uctění. I v tento svátek se bude většina maminek točit kolem plotny, aby vám na neděli ustrojily něco lepšího, budou se zlobit a mazlit s dětmi a nebudou mít chvilečky pokdy, aby nějak jinak oslavily tento svůj den; kdepak byste je vy ostatní mohli zastat v jejich maminkovských povinnostech! Ale když už mají svátek, dejte jim to znát aspoň dobrým slovem, jarní kytičkou a trochou uznání za to, co za všedních dní jsme příliš ochotni pokládat za samozřejmost. (Lidové noviny 6. 5. 1928)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
