Danajský dar je ustálené slovní spojení, které označuje takový dar nebo výtěžek, který způsobuje obdarovanému spíše potíže či zlo, než užitek a spokojenost. Věta „Dostal jsem danajský dar" se vyslovuje s povzdechem. Takový dar totiž nepotěší. Příklady: Ojeté jízdní kolo, které je nutné buď nákladně opravit, nebo odvézt na skládku. Roztomilé koťátko nebo štěňátko, z něhož vyroste divous terorizující část domácnosti atd. Rčení souvisí s příběhem o Trojském koni z řecké mytologie.
Historicky prvním danajským darem byl dřevěný kůň, kterého Řekové úmyslně zanechali před Trójou. Prozíravější Trójané navrhovali, aby se kůň spálil, a věštec Laokoon varoval: „Nikdy nevěřte Řekovi, ani když vám přináší dary." Bylo to marné. Převládl názor stoupenců krále, kteří uvěřili, že Řekové nadobro odpluli a koně před Trójou nechali k usmíření bohyně Athény. Láokoón popadl kopí a na koně zaútočil. Z moře se, ale vynořili dva hadi a kněze i s jeho dvěma syny zardousili. Trójané si to vyložili tak, že ho bohyně Athéna potrestala za to, že vztáhl ruku na jejího koně. A s velkou slávou vtáhli gigantickou sochu na rynek. Začali slavit, víno teklo proudem. V noci, kdy oslavami znavení obyvatelé Tróje spali, se z útrob koně vyrojili řečtí válečníci, kteří otevřeli brány, aby se k nim připojil zbytek vojska a Trója padla. Tak po deseti letech skončila horoucí láska Parida k Heleně a trójská válka. Nikoli mocí, ale lstí. A mohl za to „ten“ danajský dar.
A proč se nevhodnému daru říká danajský, a ne řecký.
Danaové neboli Danajci byli jedním z řeckých kmenů, mezi Danajce měl patřit i Odysseus. Sídlili u města Argu na Peloponéském poloostrově a považovali se za potomky krále Danaa. Homér vztáhl ve své Iliadě název daného kmene na všechny Řeky, kteří obléhali Tróju. Říkal jim ovšem také Achájové (starší překlad Achájci), podle kmenového svazu, který ovládal střed Řecka. Dnešní historici dávají přednost výrazu mykénští Řekové.
zdroj: irozhlas, Milan Slezák, červenec 2017,
