Danajský dar je ustálené slovní spojení, které označuje takový dar nebo výtěžek, který způsobuje obdarovanému spíše potíže či zlo, než užitek a spokojenost. Věta „Dostal jsem danajský dar" se vyslovuje s povzdechem. Takový dar totiž nepotěší. Příklady: Ojeté jízdní kolo, které je nutné buď nákladně opravit, nebo odvézt na skládku. Roztomilé koťátko nebo štěňátko, z něhož vyroste divous terorizující část domácnosti atd. Rčení souvisí s příběhem o Trojském koni z řecké mytologie.
Historicky prvním danajským darem byl dřevěný kůň, kterého Řekové úmyslně zanechali před Trójou. Prozíravější Trójané navrhovali, aby se kůň spálil, a věštec Laokoon varoval: „Nikdy nevěřte Řekovi, ani když vám přináší dary." Bylo to marné. Převládl názor stoupenců krále, kteří uvěřili, že Řekové nadobro odpluli a koně před Trójou nechali k usmíření bohyně Athény. Láokoón popadl kopí a na koně zaútočil. Z moře se, ale vynořili dva hadi a kněze i s jeho dvěma syny zardousili. Trójané si to vyložili tak, že ho bohyně Athéna potrestala za to, že vztáhl ruku na jejího koně. A s velkou slávou vtáhli gigantickou sochu na rynek. Začali slavit, víno teklo proudem. V noci, kdy oslavami znavení obyvatelé Tróje spali, se z útrob koně vyrojili řečtí válečníci, kteří otevřeli brány, aby se k nim připojil zbytek vojska a Trója padla. Tak po deseti letech skončila horoucí láska Parida k Heleně a trójská válka. Nikoli mocí, ale lstí. A mohl za to „ten“ danajský dar.
