První máj je neodmyslitelně spjat s tradicí polibku pod rozkvetlou třešní. Žena, která pod ní bude políbena, by měla celý příští rok oplývat krásou, přitažlivostí a plodností a pokud se navíc šly dívky na 1. máje umýt do potoka, zajistilo jim to nejen osvěžení, ale i omlazení. Nepolíbené pak uschnou. I proto víc, než muži myslí na tuto tradici samotné ženy, které nechtějí přijít o žádnou přednost své ženskosti. Možná i proto se tato tradice dodržuje po staletí.
Polibek pod rozkvetlým stromem měl v prvé řadě páru zajistit plodnost. Pohanské tradice totiž byly úzce spjaty s přírodou a s přesvědčením, že lidé svou činností bezprostředně ovlivňují dění kolem sebe. S polibkem ale také úzce souvisí tradice stavění májek. Rozkvetlá májka se dříve stavěla ne uprostřed vesnic, jak je tomu nyní, ale u oken vyvolených svobodných dívek. Muselo jít ale o dívky zachovalé, a tedy panny. Ten, kdo májku stavěl, ji musel hlídat, stejně jako svou lásku před potenciální konkurencí, která ji mohla zničit.
V některých krajích je poté zvykem na 1. máje vysypávat chodníčky lásky. Pěšinky z písku, vápna, pilin spojit domy zamilovaných dvojic. V Rakousku dodnes přetrvává tradice, že si milenci před svými domy kreslí v tento den srdce se svými jmény.
Paradoxní je, že ačkoli je květen považován za měsíc lásky a právě jeho první den se slaví polibky, na svatby bývá chudý. K májovým svatbám se totiž váže pověra, která praví: Na svatbu v máji do roka máry. Tato pověra vycházela z předpokladů našich předků, že po svatbě žena téměř okamžitě otěhotní, což by znamenalo, že by porod vycházel na měsíc únor. Hrozilo by tak, že v kruté zimě nepřežije matka ani dítě. Lékařská pomoc u chudých lidí v té době nebyla po ruce, zásoby jídla se ztenčovaly.
Ve starověkém Římě byl první máj oslavován jako tzv. Floralia den, který byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře. Tu za svou patronku považovaly i provozovatelky nejstaršího řemesla.
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
